Orgánové hodiny

Orgánové hodiny je termín, patřící do rámce akupunktury (viz Akupunktura). Podle taoistických představ se vše v přírodě neustále pohybuje a mění v kruhu. Logicky proto vznikla představa, že i aktivita jednotlivých vnitřních orgánů se mění podobným způsobem v průběhu 24 hodinového dne od minima k maximu a tím se také mění jejich jin-jangová hodnota od minima k maximu. Za tuto dobu také proběhne všemi drahami postupně energie čchi. Játra např. podle orgánových hodin vykazují maximální energetickou aktivitu mezi 1.-3., plíce mezi 3.-5., tračník mezi 5.-7. hodinou. Dva orgány, které jsou v opozici, tedy s opačnou aktivitou, se potom mohou vzájemně ovlivňovat podle akupunkturistických pravidel, např. „poledne - půlnoc“. Představu o orgánových hodinách a tabulkové údaje o hodnotě aktivity orgánů využívají akupunkturisté jak v diagnostice, tak i v terapii k určení vhodné doby pro aplikaci jehel. Nejvhodnější má být doba maximálního proudu energie čchi.

Hodnocení: Představa taoistické filosofie o neustálé změně všeho ve vesmíru i o pravidelných změnách v lidském organismu a v jeho orgánech byla správná. V případě orgánů dokonce samozřejmá. O tom, že se mění v závislosti na denní době, dnu a noci aktivita mozku, srdce, svalstva, trávicích orgánů, není pochyb. Pomocí laboratorních metod se dnes tyto znalosti podstatně rozšířily. Víme že u všech živočichů existují „vnitřní hodiny“, které ovládají cirkadiální (24 hodinový) rytmus. Víme také, že se rytmicky mění nejen funkce orgánů, ale i hodnoty hormonů i jiných působků v těle, tonus vegetativního nervstva aj. Ovšem průběh denní křivky aktivity, doby maxima a minima činnosti orgánů, ani zdaleka neodpovídají dobám, uváděným v čínských orgánových hodinách. Představa o orgánových hodinách sice logicky doplňuje teorii akupunktury, ale je pouhou spekulací, podobně jako celá teorie akupunktury. Nikdo také nedokázal, že by doba maxima orgánové aktivity byla nejvhodnější dobou pro aplikaci jehel nebo jakéhokoli jiného léčiva, právě tak jako nikdo neobjevil kroužení nějaké energie z orgánu do orgánu. O pouhém teoretickém a historickém významu představy o orgánových hodinách svědčí i to, že v praxi není snad jediného akupunkturisty, alespoň v západních zemích, který by podle nich určoval vhodnou dobu k zavedení jehel.

Odkazy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Heřt J., Hnízdil J., Klener P.: Akupunktura, mýty a realita. Galén, Praha 2002