Minulé životy

Zjištění, že život člověka je konečný a že smrt je definitivní, je nového data a souvisí s osvíceneckým, vědeckým pohledem na svět. Všechny dřívější civilizace i všechna náboženství světa věřily, že život není konečný, ale že pokračuje v jiné formě dál. Člověk jen ztrácí své tělo, kdežto jeho duše je věčná a odebírá se po smrti do duchovního, nadzemského světa, ať už je to nebe, ráj nebo astrál. V některých kulturách však vznikla myšlenka, že se duše po dočasném pobytu v duchovním světě znovu vrací do pozemského těla, že se znovupřevtěluje, reinkarnuje do jiného tvora, člověka, zvířete, rostliny i kamene, a podle některých názorů si sebou nese i své stopy, paměť svého předchozího života, svou karmu (viz Karma). Duše tedy prochází neustálým, věčným koloběhem života a smrti. Během tohoto koloběhu mezi životem na Zemi a životem v různých hierarchických úrovních duchovního světa se duše postupně zdokonaluje. Taková víra, v různých podobách, je součástí orientálních náboženství, především hinduistů a buddhistů, od nichž ji daleko později převzali západní okultisté a theosofové. Snad v nejpropracovanější a nejfantastičtější podobě ji známe z díla antroposofa R. Steinera (viz Antroposofie).

Přesvědčení lidí o možnosti reinkarnace trvá dosud a dnes se dokonce rychle šíří v křesťanských, západních zemích. Stalo se dokonce módou, vracet se do svých minulých životů a poznávat svou karmu. Přispělo k tomu vedle postmoderní filosofie a přejímání orientálních názorů také to, že se existence posmrtného života jevila pravděpodobnější v souvislosti se zveřejňovanými „zážitky“ osob, které byly na hranici smrti a které se podařilo resuscitovat. Někteří si vybavují jen vzpomínky na blížící se smrt, tzv. „zážitky blízkosti smrti“, jiní si údajně vybavují vzpomínky na předchozí životy v duchovním světě, na tzv. „život mezi životy“.

Byla vypracována řada metod, jak své minulé životy vyvolat uměle a poznat je. Doporučuje se astronumerologická metoda, která využívá tzv. karmickou astrologii, metoda logicko-deduktivní, vizualizační, nebo hledění do magických zrcadel.

Poznávání minulých životů má podle tvrzení parapsychologů a léčitelů i léčebné účinky. Člověk prý poznává, čím se v minulém životě zasloužil a provinil, tedy svůj úděl, karmu. Porozumí tomu, proč má své dnešní potíže a choroby, a dovede se pak s nimi lépe vyrovnat. Léčba návratem do minulých životů se tak stala jednou z módních metod dnešních léčitelů a psychologů. Tato „léčba minulými životy“ (viz také Reinkarnace) se poněkud blíží tzv. regresní terapii, která se však omezuje na návrat do vlastního dětství. Určitou souvislost má i s tzv. transpersonální psychologií. Grofova transpersonální psychologie má umožnit člověku, aby se v průběhu holotropního dýchání vrátil nejen do svého dětství a až do doby porodu, ale i do období nitroděložního života a dále zpět až hluboko do evoluce člověka.

Hodnocení: S konečností života se většina lidí asi nikdy nedokáže smířit. Proto i víra v nesmrtelnost, ať už má náboženskou nebo jinou podobu, bude člověka provázet trvale. Z biologického hlediska je však smrt chvílí, kdy se všechny tělesné i duševní funkce zastavují a struktury se rozpadají. Konec jedince je definitivní. Dualistická představa o existenci samostatné duše, ducha, resp. astrálního těla není vědecky ani logicky opodstatněná, právě tak jako související názory o karmě, reinkarnaci a minulých životech. Přetrvávání takových představ i v dnešní moderní, materialistické a technické civilizaci ukazuje, že potřeba náboženské, iracionální víry v existenci duchovního světa je v části lidstva pevně zakořeněna a možná i geneticky zakotvena.

Odkazy: Flášarová L., Hausnerová J.: Praktický průvodce minulými životy. Mayday, Pardubice 2006
Nosková V.: Módní hry s minulými životy. In: Věda kontra iracionalita 3. Nakl. Věra Nosková, Praha 2005, 106-113