Léčení vírou

Jako léčení vírou se označují terapeutické postupy, u nichž je nositelem léčebného efektu víra pacienta v osobu léčícího nebo víra v úspěšný výsledek léčby. Takovou osobou bývá léčitel, mystik, guru, nebo mesiáš s mimořádnými vlastnostmi a schopnostmi, člověk s určitým charismatem. Místo léčení vírou se proto někdy mluví o léčbě charismatické nebo přesněji o léčbě sugescí, protože podstatou léčebného efektu je v těchto případech vždy sugesce. Sugestivní efekt je zvlášť silný, má-li víra povahu náboženskou, když pacient věří v nekonečné možnosti nadpozemské osoby, Boha (viz Modlitba jako léčba). Léčením pomocí víry se už ve středověku zabývaly některé náboženské řády. Dodnes v Anglii existuje sekta Bratrstvo svatého Rafaela, a celosvětově je rozšířena sekta se zavádějícím názvem „Křesťanská věda“. V moderní době, od poloviny 20. století se uvnitř křesťanských církví, jak protestantských tak katolických, šíří tzv. charismatické hnutí, jehož cílem je duchovní obnova křesťanství, ale také uzdravování. Vznikají tak i nové církve, sekty i menší charismatické komunity s tímto posláním. U nás k nim patří např. církev Křesťanské společenství, církev Slovo života, menší komunita Koinonia Jan Křtitel, a charismatické rysy má dnes i Jednota bratrská. Do oblasti léčení vírou patří i léčba modlitbou i návštěvy poutních míst, jako jsou Lourdy, kde údajně dochází k zázračnému uzdravování. Na podkladě sugesce působí ale i různé metody, kdy člověk léčí sám sebe, autosugescí. K autosugestivním technikám patří autogenní trénink, meditace nebo v poslední době módní metody usilující o „pozitivní zdraví“. Autosugesce, resp placebový efekt, se ovšem může uplatňovat na výsledku jakékoli léčby, ať už metodami klasické nebo alternativní medicíny.

Hodnocení: Podmínkou léčebného efektu při léčbě vírou je víra, prostředníkem sugesce. V případě léčby ve větším kolektivu, např. při bohoslužbách, je významné i to, že víra pacienta je posilována vědomím, že i ostatní věří. Při takovém obřadu se pacient dostává do zvláštního stavu vědomí, které se blíží hypnotickému stavu, zejména tehdy, když při léčbě dochází k situacím emočně vypjatým. Zužuje se vědomí pacienta, snižuje jeho kritičnost a současně se značně zvyšuje jeho sugestibilita a představivost, objevují se i halucinace. V takovém stavu si pacient dokáže vsugerovat, že se jeho stav zlepšil, že jeho potíže zmizely nebo že jeho choroba ani neexistovala. Dochází tedy primárně k pozitivnímu ovlivnění psychiky pacienta a druhotně i k určitým pozitivním fyziologickým změnám. Dnes víme, že psychikou můžeme ovlivnit do značné míry vnímání bolesti a ovládat do určité míry lze i vegetativní funkce, např. srdeční rytmus, výši krevního tlaku, tělesnou teplotu i napětí svalstva. Kromě těchto mimovolních mechanismů se uplatní jistě i pozitivně naladěné vědomí pacienta, který aktivněji přijímá léčebná doporučení a dodržuje řádnou životosprávu. Efekty léčby vírou, podobně jako různých psychoterapeutických postupů, mohou být skutečně mohutné. K největším, téměř zázračným efektům dochází v případech hysterických, tedy jen funkčních obrn, dnes už velmi vzácných, kdy pacient např. nevidí nebo mu ochrne ruka apod.

Přesto jsou ale možnosti léčby vírou omezené. Uplatňují se jen tam, kde jde buď jen o problémy psychické, např. o „neurózu“, hysterii, nebo o choroby psychosomatické, jakými jsou např. plicní astma, alergie, funkční poruchy trávicího systému nebo pohybového systému. Naproti tomu nelze očekávat žádný nebo jen pomocný efekt u chorob organických, degenerativních, infekčních nebo nádorových. Dalším omezením možností léčby vírou je to, že všechny osoby na léčbu sugescí nereagují. Jen asi jedna třetina osob má dostatečnou sugestibilitu, resp. jsou silnými placebo reaktory. Jaký je podíl víry na vyléčení, nelze obvykle v konkrétních případech přesně určit, protože vedle víry, resp. placebového efektu se vždy uplatňuje léčebná síla přírody (vis medicatrix naturae) a klasické léčebné prostředky, které pacient zpravidla používá současně.

Odkazy: Kolektiv Autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
David I.: Léčení vírou. In. Věda kontra iracionalita1. Sborník. Academia, Praha 1998, 145-156