Kreacionismus

Kreacionismus v nejširším slova smyslu znamená víru, že do vzniku a vývoje světa zasahuje nadpřirozená síla. Má řadu forem, od úplného odmítání jakéhokoli vývoje až po pouhou víru, že stvořitel zasáhl jen jednou, když vytvořil přírodní zákony. Po celou dobu staro- i středověku vládlo přesvědčení, že svět byl stvořen Bohem a od té doby je neměnný. Termín kreacionismus se však začal používat teprve začátkem 20. století v době, kdy se ve vědeckém světě rozšířila Darwinova evoluční teorie. Jako kreacionisté byli označeni ti, kdo věřili, že svět byl stvořen během 6 dnů a přesně tak, jak je psáno v Bibli. Takový názor se označuje jako biblický kreacionismus. Hlásily se k němu především menší fundamentalistické sekty v USA, které dosáhly toho, že v některých amerických státech, např. Tennessee, Mississipi a Arkansas, byla výuka evoluční teorie zrušena. Evolucionisté s tím nesouhlasili, což vyústilo v proces s Johnem Thomasem Scopesem v Daytonu. Tento slavný tzv. „opičí proces“ probíhal řadu týdnů a vyvolal široký ohlas snad na celém světě.

Brzy se ukázalo, že představu o tzv. „mladé Zemi“ stvořené během šesti dnů před 6000 - 10000 lety a o potopě světa nelze nadále hájit jen poukazem na znění Bible. Proto kreacionisté akceptovali vědeckou metodiku a paradoxně její pomocí se snažili získat vědecké argumenty pro obhajobu biblického výkladu. Za začátek vzniku tohoto tzv. „vědeckého kreacionismu“ lze považovat vydání publikace „Potopa světa“ od J. Whitcomba a H. Morrise v r.1961. V r.1963 pak založili zastánci tohoto směru „vědeckou“ společnost, Creation Research Society, a v r.1972 výzkumný ústav, Institute for Creation Research. V 80. letech tento směr vrcholil a byl i politicky značně vlivný.

Přesto i vědecký kreacionismus ztrácel postupně na významu. Jeho „vědecké“ argumenty byly snadno vyvráceny a biblický výklad se stal neobhajitelným. Program „Institutu pro výzkum stvoření“ byl sice pod vedením J. Morrise modernizován, přepracován a hlavní aktivity přeneseny na internet, ale i tak jeho vliv dále upadá. Podstatné bylo i to, že Nejvyšší soud USA v r.1987 rozhodl, že jakékoli vyučování „vědeckého kreacionismu“ v hodinách biologie má náboženskou povahu, je protiústavní a zakazuje se.

Aby se mohl kreacionismus proti darwinistickému výkladu nadále prosazovat, musel se vzdát svého spojení s náboženstvím a uznat existenci evoluce. To skutečně kreacionisté začátkem 80. let provedli. Vznikla tak moderní varianta vědeckého kreacionismu, zvaná Intelligent design (ID), inteligentní projekt, nebo také neokreacionismus. Tento směr se rychle rozšířil v USA a dnes proniká do Evropy i do České republiky. Základní ideou ID je, že svět je vytvořen a dále řízen podle plánu, designu, který mu musel být dán inteligentním stvořitelem, kterým nemusí být nutně Bůh, ale třeba i mimozemšťané nebo jiná inteligentní bytost. Její existence má být dokázána nepřímo, vědeckým průkazem nedostatků evoluční teorie.

Hodnocení: Představa, že svět byl, resp. musel být stvořen, nevyplývá zákonitě z toho, že svět existuje, a nemá žádné vědecké zdůvodnění. Za vědecký důkaz existence Boha nelze považovat ani dnes tak módní antropický princip. Přijatelná není ani poslední podoba kreacionismu, intelligent design. Ten lze považovat za typickou pseudovědu, i když je akceptován v akademických, humanisticky vzdělaných kruzích. Naproti tomu ve světě přírodních věd, především biologie, je dnes už téměř všeobecně přijata představa, že svět vznikl a dále se vyvíjí přirozeným způsobem a že platí neodarwinistická teorie evoluce. V některých státech, především v USA, je však kreacionistická víra široce rozšířena i ve veřejnosti a dochází tam mezi evolucionisty a kreacionisty k ostrým sporům, které výrazně zasahují především do školství. Aktivity zastánců ID pronikají i do ČR, kde byla v r.2005 uspořádána mezinárodní antidarwinistická konference.

Odkazy: Heřt J.: Kreacionismus v České republice Zpravodaj SISYFOS 11, 2/2005
Hewitt G.C.: Zneužívání biologie v souvislosti s paranormálními jevy. In: Libovický St.: Okultismus a věda. Nakl. St. Libovický, Praha 1994
The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com