Irisdiagnostika - iridologie

Diagnostika podle duhovky, irisdiagnostika vychází z předpokladu, že všechny části a orgány lidského těla se promítají na duhovku, iris, do určitých mezikruží, segmentů a políček duhovky. Různé barevné a strukturální odchylky, jamky, skvrny, proužky umístěné v těchto polích mají být známkou choroby příslušných orgánů. Irisdiagnostiku vymyslel Maďar Ignác von Peczely, který jako dítě pozoroval vznik černé skvrny v duhovce sovy, které zlomil nohu. Později, už jako lékař a homeopat, údajně pozoroval podobné změny na oku u nemocných lidí a na základě svých nálezů vytvořil a zveřejnil novou diagnostickou metodu. Irisdiagnostika se rozšířila především mezi léčiteli, ale přijali ji i mnozí lékaři, kteří názory Peczelyho dále rozvíjeli a vypracovali přesné mapy projekcí orgánů a jejich chorob na duhovku. Irisdiagnostikou se zabývaly i vědecké instituce, byly pro její výzkum založeny speciální ústavy, byly uspořádány mezinárodní konference a publikovány celé knihy. Vedle prostého pozorování okem se doporučovalo přesnější hodnocení pomocí mikroskopu, moderních kamer a počítačů, byly dokonce sestrojeny speciální přístroje jako např. „irisdiagnostický testograf“ Ervína Wojnara, kterému bylo v r.1976 vydáno Úřadem pro vynálezy autorské osvědčení. Největšího rozšíření doznala irisdiagnostika v Německu v předválečné době, kdy ji praktikovalo kolem 300 lékařů. U nás byla a je rozšířena v menším měřítku, existuje jen několik lékařů a léčitelů, kteří ji používají nebo propagují v jejich knížkách (např. Jonáš).

Hodnocení: Jde o zcela absurdní výmysl, který nemá nejmenší opodstatnění. Podle změn v lidském oku samozřejmě lze diagnostikovat řadu chorob (diabetes, hypertenze, hyperlipidemie, Wilsonova choroba, alkaptonurie atd.), ale jde o patologické změny, které nemají žádnou preferenční lokalizaci v duhovce a které postihují především jiné tkáně lidského oka (rohovka, bělima, čočka, sítnice) než duhovku. Kromě toho jde vždy o celkové, nikoli orgánové choroby. Drobné strukturální nebo barevné odchylky, které iridologové popisují na duhovce, jsou jen fyziologickými variantami bez jakéhokoli pathognomonického významu. Projekce vnitřních orgánů na duhovku není vysvětlitelná ani anatomicky ani embryologicky, protože oční koule se vyvíjí z hlavové oblasti těla a nemá nejmenší vývojovou souvislost se segmenty hrudními a břišními. Mezi vnitřními orgány a duhovkou proto také není žádné nervové ani jiné spojení. Dělení duhovky na mezikruží a segmenty různého významu rovněž postrádá jakékoli anatomické nebo fyziologické opodstatnění. Že jde jen výmysl, dokládá i to, že mapy jednotlivých autorů se od sebe výrazně liší. Byla také provedena řada klinických testů, ve kterých irisdiagnostici vždy selhali, nebyli schopni poznat ani jednoznačně definované choroby. Cenu 10.000 DM, která byla vypsána v r.1939 za zdařilou diagnózu série klinických případů, nezískal z irisdiagnostiků nikdo. Stanovisko vědecké medicíny je jednoznačné odmítavé. Metodu lze řadit do rámce metod, souvisejících s akupunkturou a založených na představě o tzv. mikrosystémech (viz Akupunktura a Mikrosystémy).

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Prokop P.: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Avicenum, Praha 1983