Ideomotorický pohyb

Jako ideomotorický se označuje takový pohyb, zpravidla ruky, který není vykonáván volně, s plným vědomím a intencí, záměrně, ale podvědomě, pod vlivem určité, emočně vypjaté představy. Nejčastěji se tento termín, zavedený Carpenterem, používá v souvislosti s proutkařením (viz Proutkaření). Virgule, siderické kyvadlo nebo vlaštovka držená v ruce se pohne určitým směrem, když se proutkař nebo léčitel - senzibil (viz Senzibilové) dostane do blízkosti hledaného předmětu nebo ložiska nemoci. Proutkaři však s tímto výkladem nesouhlasí. Podle jejich názoru je pohyb jejich nástroje vyvolán buď zvláštní neznámou silou, nebo ho způsobí tzv. zemní záření, vlnění nebo aura pacienta. Při tom se předpokládají zvláštní, mimosmyslové schopnosti proutkaře, který na záření reaguje. Za ideomotorický pohyb lze pokládat i pohyby médií při spiritistických seancích, a typickým příkladem jsou mimovolní pohyby (souhyby) člověka, který pozoruje s napětím sportovní utkání a automaticky reprodukuje pohyby sportovce. Ještě dodáváme, že používání proutku nebo kyvadla v oblasti léčitelství se někdy označuje termínem radionika.

Hodnocení: Existence zemního záření nebo jiné zvláštní síly, která by mohla ovládat ruku, se nepotvrdila a experimentálně se nepodařilo prokázat ani existenci mimosmyslových schopností člověka. Pohyb virgule i kyvadla lze vysvětlit přirozeně, pomocí fyziky a psychologie. Proutkař neovládá svůj nástroj vědomě, ale v určité chvíli se domnívá, že je blízko cíle. V této chvíli, podvědomě, provede svalstvo jeho ruky minimální, nechtěný pohyb, označovaný jako ideomotorický, který uvede do pohybu virguli, kyvadlo nebo vlaštovku, pokud jsou drženy v labilní pozici. U proutku k tomu přistupuje napětí jeho ohýbaných ramen. Jestliže je ohnutý proutek držen v labilní poloze, t.j. když konce jeho ramen svírají s osou proutku pravý úhel, pak stačí minimální pohyb, aby se síla uvolnila a proutek se vyšvihl mimo původní rovinu. Prudký pohyb i jeho síla jsou často nečekané a vyvolávají přesvědčivý dojem působení vnější síly. Vedle uvedeného však existuje ještě jiný výklad, který pravděpodobně platí pro většinu případů. Proutek nebo kyvadlo lze totiž dokonale ovládat i vědomě a nelze se potom divit úspěchům proutkaře, který je seznámen s hydrologickými poměry i terénem.

Odkazy: Kašpar E.: Populárně a vědecky o proutkaření. Jednota českých matematiků a fyziků, Praha 1994
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Pekárek L., Rojko M.: Geopatogenní zóny a fyzika. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 36, 1991, 24-36