Grafologie

Grafologie je disciplína, která se snaží podle písma určit individuální povahové vlastnosti pisatele. Proto starý název povahopis. Od grafologie je nutno přísně oddělovat forenzní písmoznalectví, používané hlavně v soudnictví nebo v literárním výzkumu, jehož cílem je identifikovat pisatele. Písemnými projevy člověka se také zabývá řada vědeckých oborů, někdy shrnovaných pod termín „grafologie v širším slova smyslu“. Podle grafologů zůstávají základní tvary písma neměnné po celý život a lze z nich odvodit temperament, emocionalitu, charakterové rysy, inteligenci, schopnosti i sebepojetí osob, takže lze grafologii použít i jako pomůcky při výběru osob do zaměstnání. První zmínky o možnosti usoudit podle rukopisu na povahu osob pocházejí už ze středověku, ale jako systém propracovali grafologii teprve francouzští autoři (J.H. Michon a J. Crépieux-Jamin), kteří při hodnocení rukopisu vycházeli z tvaru jednotlivých znaků (empirická škola), a později autoři němečtí (zejména L. Klages), kteří poznávali povahu kleinta intuitivně, posouzením celkového dojmu, kterým na grafologa písmo působí (holistická, esoterická škola). Grafologie se rozšířila především ve Francii, Švýcarsku a Izraeli, později i v USA, kde ji řada podniků používala při výběru pracovníků. V současné době její význam celosvětově upadá. Na vysokých školách se nevyučuje, v soudnictví se pro nespolehlivost nepoužívá a ve státních podnicích, např. v USA, se od jejího využívání rychle ustupuje. V České republice, kde grafologie v minulosti hrála roli zcela okrajovou, naopak prodělává po r.1989 boom, vyšlo u nás několik knižních publikací, vznikla řada grafologických společností, pořádají se četné kurzy a dokonce se grafologie na řadě fakult vyučuje. Na na webu nabízejí desítky grafologů poradenské služby. V naší republice převládla v grafologii esoterická škola.

Hodnocení: Grafologie je disciplínou pseudovědeckou, subjektivistickou a její základní principy jsou mylné. Představa o vztahu mezi tvarem písmen a povahovými vlastnostmi patří do oblasti sympatetické magie. Grafologie také nemá racionální teorii, která by vycházela z prokázané vazby mezi psychickými vlastnostmi a rukopisem „Teorie“, že „rukopis je mozkopisem“, se neslučuje s neurofyziologickými poznatky o funkcích mozku. Vznik vazby mezi jednotlivými povahovými vlastnostmi a tvarem písma je v rozporu i s mechanismy evoluce. Exaktní experimenty, prováděné především psychology, prokázaly, že validita grafologické metody, tedy její schopnost určit povahové rysy, je při srovnání s různými jinými kritérii minimální, nepřijatelně nízká a podle některých studií dokonce nulová. Grafologie nemůže konkurovat moderním psychologickým metodám hodnocení osobnosti. Do oficiální vědecké psychologie nebyla grafologie přijata nikde. Stala se ovšem výhodným výdělečným prostředkem grafologů. Tritním faktem je šíření grafologie v České republice, kontrastující s celosvětovým ústupem grafologie ze slávy.

Odkazy: Heřt J.: Grafologie kriticky. Sborník Věda kontra iracionalita 3, Nakl. Věra Nosková, Praha 2005, 131-151
Urban M.: Je grafologie věrohodná? Zpravodaj SISYFOS 10, 2/2004