Geomancie je středověká esoterická představa, podle které je Země živá bytost, duchovní organismus, se kterým je možno komunikovat a ovlivňovat ho. Pomocí geomancie lze také věštit budoucnost. Její zastánci přirovnávají Zemi, resp. jednotlivá místa nebo i města k lidskému tělu a jeho orgánům. Některá významná místa v přírodě jsou jakýmisi silovými centry, která mají být navzájem propojena do souvislé sítě dráhami, kanály, kterými proudí regenerační energie. Tato místa lze v přírodě najít jen pomocí proutku, virgule. Údajně právě na tato místa byly umísťovány menhiry, pyramidy, chrámy apod. Celá středověká města byla údajně stavěna podle geomantických plánů. Geomantickou představu hájí a rozvíjejí v současné době někteří umělci, např. slovinský sochař Marek Pogančik, který navrhl umístit na několik míst hlavního města Prahy tzv. litopunkturní sochy, které by měly být rozmístěny právě podle geomantických představ a které by měly vyléčit nemocnou Prahu. Tato současná podoba geomancie se obohatila o myšlenky postmoderní i o prvky orientální filosofie. Její nadšení přívrženci dnes nacházejí v přírodě známky Sheldrakeovy kosmické paměti (viz Sheldrake Ruppert), akupunkturní body, meridiány (viz Akupunktura), čakry, jin a jang prvky atd. Podobná představa, která se však týká spíše umístění lidských obydlí v přírodě, existuje i v Číně pod názvem feng-shui.
Hodnocení: Představa o živé Zemi sice odpovídá postmoderní a velice módní Lovelockově teorii o živé Zemi, Gaie, ale v obou případech jde o názor mylný a lze ho považovat jen za pouhou metaforu. Země nemá vlastnosti charakteristické pro živou bytost, i její schopnost homeostázy je sporná a možnost komunikace s ní je absurdní. Rovněž představa o různých silových centrech v přírodě a o kanálech, které je spojují, neodpovídá realitě, nic takového nelze logicky z hlediska geologického předpokládat a samozřejmě nikdy nebylo prokázáno. Linie, které např. sochař Pogančik na svých kresbách představuje, jsou jen libovolnou fantazií, která nemá s realitou nic společného. Jeho umělecké zaměření patří do rámce tzv. „transcendentálního konceptualismu.“
Odkazy: Pro bližší informaci: Pogančik M: Čtyři jeho publikace z nakl. Dobra.
Zlatník Č.: Sochař se stává hvězdou esoterického nebe. Zpravodaj SISYFOS, 11, 1/2005
Hodnocení: Představa o živé Zemi sice odpovídá postmoderní a velice módní Lovelockově teorii o živé Zemi, Gaie, ale v obou případech jde o názor mylný a lze ho považovat jen za pouhou metaforu. Země nemá vlastnosti charakteristické pro živou bytost, i její schopnost homeostázy je sporná a možnost komunikace s ní je absurdní. Rovněž představa o různých silových centrech v přírodě a o kanálech, které je spojují, neodpovídá realitě, nic takového nelze logicky z hlediska geologického předpokládat a samozřejmě nikdy nebylo prokázáno. Linie, které např. sochař Pogančik na svých kresbách představuje, jsou jen libovolnou fantazií, která nemá s realitou nic společného. Jeho umělecké zaměření patří do rámce tzv. „transcendentálního konceptualismu.“
Odkazy: Pro bližší informaci: Pogančik M: Čtyři jeho publikace z nakl. Dobra.
Zlatník Č.: Sochař se stává hvězdou esoterického nebe. Zpravodaj SISYFOS, 11, 1/2005