Geneticky modifikované organismy

Jako geneticky modifikované organismy (GMO) jsou označovány rostliny nebo živočichové, jejichž genom byl modifikován pomocí metod genetického inženýrství. Do genomu, který může obsahovat až desetitisíce genů, se zavádí jeden - dva přirozené geny z jiného organizmu, geny, jejichž vlastnosti jsou přesně známé, prověřené. Přenáší se obvykle samozřejmě takový gen, který vnáší do nového organismu vzor pro vlastnost výhodnou pro tento organismus nebo pro člověka. (Do GMO nejsou zahrnuty podle rozhodnutí Evropské komise organismy, které byly, a to v daleko větší míře, geneticky pozměněny šlechtitelskými metodami, ať už křížením, selekcí nebo ozařováním). Pomocí genetického inženýrství se může upravit vzhled, odolnost nebo jiné vlastnosti živočicha, např. kvalita jeho masa, a podobně lze získat rostliny např. s větší odolností proti škůdcům nebo naopak proti pesticidům, rostliny s vyšší odolností proti suchu nebo dávající vyšší výnosy apod. Výsledné produkty se pak používají k výrobě potravin, které se nesprávně označují jako „geneticky modifikované potraviny“. V posledním desetiletí se používání GMO v rostlinné výrobě rychle šíří, a to zejména v USA a v rozvojových zemích světa, kde je jejich používání nejnadějnější cestou, jak zmírnit nedostatek potravin a předejít hladomorům. Naproti tomu v Evropě jsou GMO využívány v daleko menší míře v souvislostí s kritikou ze strany ekologických hnutí (viz Ekologismus) a postmoderním odporem proti technické civilizaci (viz Postmodernismus). Teprve v posledním roce se v Evropě začínají ochranná opatření proti zavádění GMO poněkud omezovat.

Hodnocení: Možnost ovlivnit pomocí metod genetického inženýrství genom jedince a změnit jeho vlastnosti je jedním z největších úspěchů vědy konce 20.století. Otevřel široké pole pro praktickou medicínu, chovatelství, zemědělství. Genetické inženýrství je však spojeno s problémy etickými, ale i různými potenciálními riziky. Zdravotní rizika geneticky modifikovaných potravin jsou sice téměř vyloučena, ale ekologická rizika nesporně existují. Jsou však minimalizována přísným prověřováním každé nové modifikované plodiny před jejím zavedením do praxe. Bohužel se diskuse o těchto problémech, zejména pokud jde o rizika spojná s geneticky modifikovanými rostlinami, zpravidla nevede v odborné a racionální rovině. Masivní kritika ze strany ekologických hnutí je většinou iracionální, výhody jsou zamlčovány, rizika vysoce přeháněna a veřejnost je zmatena dezinformační propagandou. Diskuse o GMO se tak stávají nikoli záležitostí odbornou, ale ideologickou a politickou. Důsledkem, patrným v Evropě, je pak odmítání produktů, jejichž zavedení do výroby by přineslo výrazný ekonomický prospěch.

Odkazy: Drobník J.: Iracionální hnutí proti geneticky modifikovaným potravinám. Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002
Mácha J.: O mlčení vědců, dezinformacích a geneticky modifikovaných potravinách. Zpravodaj SISYFOS 6, 2/2000
Pekárková E.: Genově manipulované odrůdy. Zpravodaj SISYFOS 6, 1/2000