Fytoterapie, také herbalismus nebo bylinářství je léčba různými preparáty (čaje, extrakty, tinktury, vína, dražé i masti), připravenými z bylinných drog. Byliny byly základem tradiční medicíny a dodnes zůstávají nevyčerpatelným zdrojem účinných látek. Jsou proto nedílnou součástí terapeutického systému jak lidové, tak i dnešní moderní medicíny. Na rozdíl od běžné medikamentózní léčby, která využívá přesně definované substance se známými účinky, působí při léčbě bylinami směs nejrůznějších látek, často s protichůdnými účinky a v měnlivém množství i poměru. Účinek fytoterapie je proto nestandardní a může být zjištěn jen empiricky. Podle výrobců působí preparáty z bylin sice pomaleji, ale mírně, dlouhodobě a harmonicky, a mají působit nejen na základní příčinu choroby, ale mají také nespecificky podporovat obranné síly organismu. To zatím ověřeno nebylo. Legislativně není postavení fytoterapie zatím definitivně vyřešeno. Jako léčiva bylo zatím u nás přijato jen 15 rostlinných drog.
Hodnocení: Fytofarmaka byla ještě v nedávné minulosti považována za prostředky překonané moderní medicínou s jejími chemoterapeutiky. V posledních desetiletích však v souvislosti s postmodernismem a „zelenou vlnou“ a poté, co byly jejich účinky ověřeny klinicky i experimentálně, získává léčba bylinami na oblibě a stala se opět uznávanou součástí konvenční medicíny, i když její možnosti jsou často přeceňovány. Zcela mylný je především názor, že vše, co je přírodní, je neškodné a zdravé. Rizikem fytoterapie je přítomnost různých jedovatých silic, alkaloidů, kyselin, alergizujících látek apod. Často tak dochází, zejména při vysokém dávkování, i k vážnému poškození zdraví. Jiné nebezpečí představují preparáty importované, pochybného původu, zejména z východoasijských zemí, kde není dostatečná kontrola výroby. Takové preparáty mohou obsahovat příměsi pesticidů, těžkých kovů, plísní. V nedávné době už byly popsány i masové těžké otravy s trvalým poškozením zdraví. Příčinou otrav bylinami v minulosti bylo i to, že bylinářství bylo odpradávna doménou nesolidních kouzelníků a šamanů. Jejich léčení bylo často spojeno s magií a astrologií. I dnes představuje fytoterapie v rukou léčitelů nebezpečí, protože základem každé racionální léčby musí být stanovení přesné diagnózy, což není v jejich moci (viz Léčitelství). Mimo to laičtí léčitelé používají často drogy léčebně zcela neúčinné, nebo naopak drogy jedovaté, účinek některých se přeceňuje, podávají se jako panacea a konečně existují šarlatáni, které do bylin přidávají účinné chemické látky. Spojení s esoterickými léčebnými postupy je i dnes časté. Tuto „alternativní fytoterapii“ je nutno odmítnut. Pokud jde o kvalitu fytofarmak, pak lze doporučit jen ta, vyrobená seriózními farmaceutickými firmami, zatímco rostlinné drogy od různých kořenářek mají nevyzpytatelné složení i kvalitu.
Odkazy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Valdová V.: Nástrahy samoléčby bylinnými přípravky. Zpravodaj SISYFOS 10, 3/2004
Hodnocení: Fytofarmaka byla ještě v nedávné minulosti považována za prostředky překonané moderní medicínou s jejími chemoterapeutiky. V posledních desetiletích však v souvislosti s postmodernismem a „zelenou vlnou“ a poté, co byly jejich účinky ověřeny klinicky i experimentálně, získává léčba bylinami na oblibě a stala se opět uznávanou součástí konvenční medicíny, i když její možnosti jsou často přeceňovány. Zcela mylný je především názor, že vše, co je přírodní, je neškodné a zdravé. Rizikem fytoterapie je přítomnost různých jedovatých silic, alkaloidů, kyselin, alergizujících látek apod. Často tak dochází, zejména při vysokém dávkování, i k vážnému poškození zdraví. Jiné nebezpečí představují preparáty importované, pochybného původu, zejména z východoasijských zemí, kde není dostatečná kontrola výroby. Takové preparáty mohou obsahovat příměsi pesticidů, těžkých kovů, plísní. V nedávné době už byly popsány i masové těžké otravy s trvalým poškozením zdraví. Příčinou otrav bylinami v minulosti bylo i to, že bylinářství bylo odpradávna doménou nesolidních kouzelníků a šamanů. Jejich léčení bylo často spojeno s magií a astrologií. I dnes představuje fytoterapie v rukou léčitelů nebezpečí, protože základem každé racionální léčby musí být stanovení přesné diagnózy, což není v jejich moci (viz Léčitelství). Mimo to laičtí léčitelé používají často drogy léčebně zcela neúčinné, nebo naopak drogy jedovaté, účinek některých se přeceňuje, podávají se jako panacea a konečně existují šarlatáni, které do bylin přidávají účinné chemické látky. Spojení s esoterickými léčebnými postupy je i dnes časté. Tuto „alternativní fytoterapii“ je nutno odmítnut. Pokud jde o kvalitu fytofarmak, pak lze doporučit jen ta, vyrobená seriózními farmaceutickými firmami, zatímco rostlinné drogy od různých kořenářek mají nevyzpytatelné složení i kvalitu.
Odkazy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Valdová V.: Nástrahy samoléčby bylinnými přípravky. Zpravodaj SISYFOS 10, 3/2004