Falsifikace

Falzifikace (vyvrácení) byla vždy chápána jako opak verifikace (ověření). Filosof a epistemolog Sir Karl Raymund Popper (1902 - 1994) dal tomuto termínu jiný smysl. Podle něj znamená falsifikace nikoli skutečné vyvrácení, ale hypotetickou, teoretickou možnost vyvrácení. Falsifikovat pak chápe jako ověřovat, testovat. Falsifikace hypotéz se stala východiskem a ústředním bodem jeho epistemologie - filosofie vědy, kterou vytvořil jako protiklad koncepce pozitivistů a kterou publikoval v knize Logika vědeckého poznání. Podle Poppera se ve vědě postupuje jen deduktivní metodou, indukce neexistuje, a jedinou možností něco ověřit, dokázat, je falsifikace hypotéz, nikoli jejich verifikace, jejíž existenci popírá. Své kategorické názory později modifikoval a relativizoval, ale přesto Popperovu falsifikační teorii přijali v původní, dogmatické podobě s nadšením zejména přírodovědci, kteří zavedli tuto terminologii do praxe. Kdo nefalsifikuje, není vědec. Ze strany filosofů však nebyly Popperovy názory přijaty všeobecně a staly se pro svou jednostrannost předmětem i ostrých sporů. Protichůdné názory na falsifikační teorii existují dodnes.

Hodnocení: Popperova falsifikační teorie představuje významnou, ale dnes už překonanou kapitolu v historii filosofie vědy. Popper svou teorií inspiroval vědeckou obec k zájmu o filosofii vědy a o filosofii vůbec. Má nespornou zásluhu na tom, že se dnes při plánování všech experimentů vždy vychází z hypotéz, které se následně podrobují ověřování. Základním problémem jeho koncepce je zmatečnost samotného termínu falsifikace, protože i sám Popper jej používá střídavě ve smyslu „vyvrácení“ i „možnosti vyvrácení“. Vhodnější je proto místo slova falsifikace používat jednoznačný termín „testovat“ hypotézy. Nelze také akceptovat striktní odmítání možnosti verifikace a indukce. Oba myšlenkové postupy jsou v běžném životě i ve vědeckém výzkumu se samozřejmostí používány a podle filosofů, např. Fajkuse, je lze považovat za rovnocenné. Z hlediska skeptiků je velice zajímavá, ale mylná také Popperova koncepce falsifikace jako „demarkačního kritéria“ pro posouzení vědeckosti teorií. Podle něj je vědeckou jen ta teorie, kterou lze falsifikovat. Je ovšem zřejmé, že např. homeopatii i většinu jiných pseudovědeckých metod lze spolehlivě falsifikovat v obou významech slova. Pravdu má ovšem Popper v tom, že teorie, kterou falsifikovat nelze, je skutečně nevědeckou.

Odkazy: Fajkus B.: Současná filosofie a metodologie vědy. Filosofia, Praha 1997
Heřt J.: Problémy Popperovy falsifkace. Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002
Heřt J.: Problémy popperovské falsifikace. Zpravodaj SISYFOS 6, 2/2000
Schick T. Jr.: Konec vědy? Zpravodaj SISYFOS 3, 2/1997