Detektor lži

Detektor lži nebo také polygraf je přístroj, který má umožnit odhalení lživých výroků. Princip metody vychází ze zkušenosti, že vyšetřovaná osoba reaguje při vyslovení lži nevědomě, vegetativně, a to jinak než když mluví pravdu. Detektor lži byl vynalezen v r.1915 psychologem W. Marstonem. Původně přístroje sledovaly jen rychlost dýchání a krevní tlak, později také rychlost pulzu a kožní elektrický odpor při odpovídání na otázky typu ano-ne. Vyšetření není jednoduché, protože existuje několik způsobů kladení otázek, a odpovědi musí interpretovat školený polygrafista. Přístroj se používal široce zejména v USA a také v Kanadě, Japonsku a Izraeli nejen při bezpečnostních prohlídkách, např. k odhalení špionů, ale také při přijímání pracovníků do zaměstnání. V evropských zemích se příliš neujal. V ČR jej přesto policie používá, jak ukázal nejlépe tzv. Kořístkův případ v r.2004. O omezených možnostech detektoru lži nebyla v té době veřejnost informována.

Hodnocení: Naděje vkládané do polygrafu se nesplnily, protože stejné reakce vyvolává pouhý strach z vyšetření nebo jakákoli jiná silná emoce. Vyšetřovaný také musí být přesvědčen o účinnosti přístroje. Je také možno přístroj obelstít. Na internetu se dokonce nabízejí kurzy, jak se naučit detektor podvést. Nesnadná a subjektivitou zatížená je také interpretace odpovědí. Není ani jisté, zda se polygrafista skutečně řídí odpověďmi vyšetřovaného nebo zda správnost odpovědí hodnotí podle jiných reakcí, mimiky, intonace hlasu a chování vyšetřovaného. Zkušenost ukázala, že detektor dává vysoké procento falešně pozitivních i falešně negativních odpovědí. Nespolehlivost vyšetření prokázaly i četné experimenty psychologů. Validita vyšetření kolísá mezi 60-85%, což je nedostatečné, a proto např. v soudnictví se detektor lži nikdy nestal součástí důkazního řízení. V současné době se od jeho používání rychle ustupuje i v ostatních oblastech, především v USA v bezpečnostní sféře. Jeho používání odmítla v r.2003 v podrobném rozboru i Americká akademie věd. V Německu rozhodl v r.1998 Spolkový soudní dvůr, že detektor lži je naprosto nespolehlivý, a vědecky nebyla účinnost ověřena. V minulých letech byla navržena k odhalování lží řada dalších přístrojů, založených na jiných principech („brain fingerprinting“, magnetická rezonance mozku, pohyby očí, prokrvení obličeje aj.). Ty jsou v současné době ve stadiu ověřování.

Odkazy: J.Heřt: Pravda o detektoru lži. Zpravodaj SISYFOS 10, 4/2004