Aromaterapie

Vonné oleje se používaly k léčbě již ve staré Číně i jiných starověkých civilizacích, ale dnes se pod jménem aromaterapie rozumí její používání v nové modifikaci zhruba od 30. let 20. století. Doporučil ji v r.1928 francouzský chemik E.-M. Gatteffose k inhalačnímu, racionálně zdůvodněnému používání vzhledem k antiseptickým vlastnostem některých olejů. Později se rozšířilo používání olejů, zvaných „esenciální“ ve formě vůně, masáží, koupelí. Z aromaterapie se stala panacea a ujali se jí léčitelé. Účinné prý není samo aroma, ale „esence“ v olejích. Výhodná má aromaterapie být jak pro léčbu obtíží psychických a psychosomatických, tak i pro vážné celkové choroby jako deprese, frigidita, revmatismus, srdeční selhání, chronická bronchitis, astma i všechny úrazy. Vyléčí se údajně 70-85% pacientů. Během doby se vyvinulo několik forem aromaterapie, medicinální, klinická, estetická pro léčbu kosmetických poruch nebo i holistická, kterou propaguje R. Tisserand, který zavedl tovární výboru éterických olejů v Anglii. Několik jeho knih bylo přeloženo do češtiny, aromatické oleje jsou na našem trhu k dispozici v lékárnách i specializovaných prodejnách, kde lze obdržet i keramické odpařovače. Oleje mají působit nejen prostřednictvím čichu a vstřebávání kůží, ale i holistickým působením subtilní, velmi jemné léčebné substance, působením na auru, na čakry, na proud energie, „na buněčné magnetické pole“ atd. Používá se obvykle zhruba 40 různých olejů, např. z levandule, heřmánku, šalvěje, fenyklu atd., které se připravují lisováním, extrakcí nebo destilací. Diagnostika se provádí pomocí virgule nebo svalového testu (viz Kineziologie) a řídí se i astrologickými(viz Astrologie) a taoistickými principy. Lék se vybírá individuálně, jako lék "konstituční".

Hodnocení: Aromaterapie je pseudovědecká metoda, která může přinést jen příjemnou vůni a placebovým efektem způsobit psychickou úlevu. Souvisí těsně s řadou dalších metod alternativní medicíny. Její diagnostika je nesmyslná právě tak jako terapie. Léčba vážnějších chorob je nebezpečná, nezodpovědná. Rizikem je i možnost kožní alergizace. Důkazy o účinnosti chybějí, ojedinělé objektivní studie daly výsledky negativní. O charakteru aromaterapie svědčí např. následující výběr indikací z Tisserandovy knihy „Umění aromaterapie“: Na holohlavost a hadí uštknutí je dobrá levandule, na cukrovku blahovičník, proti červům heřmánek, kapavku léčíme cedrovým dřevem, na choleru je máta, na rakovinu dělohy pelargonie. Tvrzení o „přírodní“ léčbě a esoterickém významu rostlin je také sporné vzhledem k syntetickému původu řady olejů.

Odkazy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995