Alternativní medicína

Alternativní medicína (AM) je souhrnný název pro diagnostické a léčebné metody, které nebyly zatím přijaty oficiální medicínou. Od vědecké medicíny se liší svými principy, a účinnost jejích léčebných prostředků nebyla prokázána. Synonymem jsou názvy: medicína nekonvenční, komplementární, přírodní, (ne)tradiční, celostní, informační, jiná, regulační, celostní, holistická apod. Tyto termíny jsou zaměnitelné, používají se promiskue, ale přece jen jsou mezi nimi určité významové rozdíly. Každý z nich zdůrazňuje, resp. poukazuje na jinou stránku alternativní medicíny. V USA se však nyní razí termín CAM, complementary and alternative medicine (naznačující, že jde o dvě různé oblasti), zatímco v Evropě zůstává označení „komplementární“ synonymem pro AM. Podobně v Německu se zase termín přírodní medicína používá jen pro léčbu přírodními prostředky. Je zřejmé, že terminologie pro oblast „nevědecké medicíny“ není dosud ustálena. Do rámce AM patří metody tradiční, lidového původu, domácí i exotické, ale i četné metody novodobé, vytvořené zpravidla jedincem, léčitelem. Používány jsou jak léčiteli (viz Léčitelství), tak i některými lékaři. Typickými představiteli AM jsou akupunktura, homeopatie, biotronika, chiropraxe. V posledních desetiletích se zastánci těchto metod snaží vytvořit jednotnou koncepci, „paradigma“, opírající se o holismus, psychosomatiku a o svérázné interpretace moderní fyziky (viz Kvantová teorie v pseudovědě). V řadě států byly některé metody AM přijaty do rámce oficiální medicíny a jsou propláceny některými pojišťovnami. V ČR musí lékaři podle stále platného Zákona o péči o zdraví lidu z r.1966 používat metody, které odpovídají současném stavu vědeckého poznání. Činnost léčitelů není v ČR legislativně upravena.

Hodnocení: Metody alternativní medicíny jsou metodami pseudovědeckými, které jsou charakterizovány několika znaky: 1/ Jejich léčebný efekt má být zprostředkován duchovními nebo dosud neznámými silami. 2/ Jejich principy jsou vrozporu s vědeckými poznatky a přírodními zákony. 3/ Specifická, vlastní účinnost metod a prostředků alternativní medicíny nebyla objektivními metodami prokázána. 4/ Za případnou terapeutickou účinnost zodpovídá placebový efekt.

Experimentální přístup k hodnocení metod alternativní medicíny často selhává (viz Experiment v pseudovědě). S vědeckou medicínou založenou na redukcionismu a principech „medicíny založené na důkazech" (viz Evidence-based medicine) nejsou metody AM kompatibilní. Ještě poznamenáváme,že některé diagnostické a léčebné metody jsou obtížně zařaditelné. Jsou směsí racionálních a iracionálních prvků a leží tedy na hranici vědecké a alternativní medicíny.

Odkazy: Andrysek O.: Alternativní medicína z pohledu onkologa. In: Věda kontra iracionalita 3. Nakl. V. Nosková, Praha 2005, 94-105
Handbuch Die Andere Medizin
Heřt J., Hnízdil J., Klener P.: Akupunktura, mýty a realita, Galén, Praha 2002 Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1994
Mornstein V.: Utopený Archimedes. Nakl. Věry Noskové, Praha 2003
Mornstein V.: Alternativní medicína. Postgraduální medicína 7, 3/2005 a 6/2005
Mornstein V.: Alternativní medicína z pohledu přírodovědce. In: Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002, 103-112
Prokop O. a kol.: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Avicenum, Praha 1984
Škrabánek P.: Paranormální jevy a zdraví. In: Libovický St.: Okultismus a věda. Nakl. St. Libovický, Praha 1994
Škrabánek P., McCormick J.: Pošetilosti a omyly v medicíně. Nakl. Lidové noviny, Praha 1995