Akupunktura

Akupunktura (AKU) je tradiční lidová metoda, rozšířená ve východoasijských zemích. Ve 20. století expandovala do celého světa. Vznikla před několika tisíci let a vychází z konfucionismu a taoistické filosofie. Absolutním principem je tao, tělo ovládá energie čchi (či, ki, qui) a dva polární principy jin a jang. Čchi proudí ve 12 základních drahách, meridiánech, a je dostupná v tzv. aktivních bodech, původně v počtu 365, ležících na meridiánech a zčásti i mimo ně. Dnešní AKU má detailně propracovanou teorii i diagnostický a terapeutický systém. V Asii však existovala v řadě variant a i v západním světě se rozpadla do spektra systémů a modifikací. V České republice se používá tzv. „Tradiční čínská akupunktura“, jinde označovaná jako TCM (Tradiční čínská medicína), což je ucelený, homogenní kompilát, vytvořený v Číně v době maoismu a nedostatku léčiv. V západních zemích je široce rozšířena i tzv. „Akupunktura pěti elementů“. Diagnostika spočívá hlavně na hodnocení pulsu, dechu a jazyka, léčba se provádí vpichem jehel různého tvaru do série aktivních bodů, vybíraných podle složitých pravidel. AKU má vyrovnávat energetickou nerovnováhu a slouží jako panacea k léčbě všech chorob, používána byla i místo narkózy. V ČR ji smí používat jen lékaři a její indikace jsou omezeny. V asijských zemích je AKU uznávaným typem oficiální medicíny, podporovaným i WHO, v některých západních státech byla rovněž akceptována jako komplementární metoda medicíny, a AKU výkony jsou proto některými pojišťovnami propláceny. Českou lékařskou komorou je AKU považována za řádnou funkční specializaci, Česká lékařská akupunkturistická společnost byla přijata za člena České lékařské společnosti JEP, ale na doporučení předsednictva ČLS JEP musela ze svých řad v r.2002 vyloučit sekci pro Elektroakupunkturu dle Volla a sekci pro aurikuloterapii. Pojišťovny AKU výkony neproplácejí. V USA a Kanadě se začíná uplatňovat modernizovaná AKU jako pomocná jehlová reflexní terapie bolesti, když se vzdala čínské filosofie, představy o meridiánech i diagnosticko-terapeutické praxe tradiční akupunktury. Samostatnými a v České republice široce provozovanými pseudovědeckými modifikacemi AKU jsou mikrosystémová AKU (viz Mikrosystémy) a Elektroakupunktura dle Volla. Jinými variantami jsou akupresura, aurikulopunktura a moxibusce.

Hodnocení: AKU je typickou, specificky neúčinnou metodou alternativní medicíny. Její filosofické principy mají duchovní povahu, nejsou ověřitelné a jsou v rozporu s moderní vědou. Existence meridiánů ani aktivních bodů nebyla objektivně potvrzena a odporuje biologickým poznatkům i zákonitostem. Diagnostické metody jsou neúčinné a neúplné. Specifická účinnost nebyla v experimentech ani v klinických studiích kromě sporných výjimek ověřena. Riziko zranění jehlou a infekce existuje. Častý léčebný efekt (psychoterapeutický nebo tlumící bolest) je vysvětlitelný mohutným placebovým potenciálem metody (viz Placebo) a zčásti i reflexním, derivačním působením vpichu do kůže. Akupunkturu lze akceptovat jen jako pomocnou fyzikální a psychoterapeutickou metodu.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin
Heřt J. a kolektiv: Akupunktura, mýty a realita. Galén, Praha 2002
Heřt J.: Akupunktura, mikrosystémy. In: Věda kontra iracionalita 1. Sborník. Academia, Praha 1998, 83-105
Prokop O. a kol.: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha, Avicenum 1984