Zdánlivě je požadavek na zdroje očividný, v praxi to bývá velký problém.Není to problém jen pro ty, kteří v dobré víře sdílí hoaxy, ale i pro ty, kteří chtějí vytvořit nějakou skutečně užitečnou infografiku nebo třeba doporučení. Důvod pro nutnost podložení zdrojem nebo původem tvrzení je přitom poměrně jednoduchý. Laik - a každý z nás je v nějakém i poměrně zásadním oboru naprostý laik - nemusí být schopen rozlišit užitečnou radu od rady nesprávné. Nakonec kdyby toho byl schopen, takovou radu nejspíš nepotřebuje. Uvedení zdroje a dokonce ani to, že je zdroj korektní a správně citovaný, ještě nezaručuje, že je informace fakticky správná. Může se jednat o omyl, chybu, selhání, nebo třeba desinterpretaci obsahu zdroje nebo jeho významu. Samozřejmě to platí i naopak a i doporučení bez zdroje nebo autoritativního autora může být zcela korektní. Jenže lze oprávněně očekávat, že důvěryhodný zdroj se mýlí podstatně méně často než neznámý zdroj.
Dosti častý problém jsou falešné zdroje nebo autority. Několik příkladů:
* Hoax o ibuprofenu a mrtvých ve Vídni se odvolává na vídeňskou (medicínskou) univerzitu. Není ale uveden odkaz, takže nelze ověřit. Ve skutečnosti jde o smyšlenou zprávu.
* Dosti rozšířená je řetězová zpráva, ve které se mimo jiné doporučuje vlažná voda a samodiagnostika zadržováním dechu. Odvolává se zcela nekonkrétně na nějaké vědce. Ve skutečnosti jde o smyšlenku.
* Skutečně hyenistické jsou texty nejrůznějších obchodníků s deštěm (potravinové doplňky, homeopatie, systémová enzymoterapie, atd.), kteří šíří "odborně" vyhlížející doporučení s vlastními zkušenostmi, nespecifikovaným vlastním výzkumem nebo třeba nějakou starší a fakticky málo průkaznou laboratorní prací. Pokud je pointou nějakého šířeného doporučení zakoupení nějakého preparátu, je ostražitost na místě.
* Dobrým zdrojem není to, že něco sdílel člověk, kterého pokládáte za důvěryhodného, pokud sám není skutečný odborník v oboru, kterého se doporučení týká. A někdy je to trochu protiintuitivní, například taková zdravotní sestra, biomedicínský inženýr nebo třeba chirurg s desítkami let praxe rozhodně nejsou odborníci na šíření virové infekce.
Jak naopak jako laik poznat dobrý zdroj? Především je na něj uvedený odkaz. Dále:
* Odkaz vede do uznávaného odborného časopisu na text, který má ideálně charakter "position statement", případně některé ze silnějších forem publikace výsledků. Během pandemie COVID-19 je ve špičkových časopisech z velmi dobrých důvodů mnohem nižší laťka pro publikaci i poměrně slabých statistik nebo odvážných hypotéz a spekulací, takže opatrnost je na místě.
* Odkaz vede na webové stránky vědeckého pracoviště nebo odborného orgánu státní správy. V českých podmínkách jsou to zejména Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv a Akademie věd. Odkaz musí vést na konkrétní text, tvrzení typu "zdroj: AV ČR", jakkoliv je toto oblíbené v médiích, neobstojí, protože neodkazuje na konkrétní dokument nebo vyjádření.
* Odkaz vede buď přímo na relevantního odborníka, nebo na seriózní periodikum, ve kterém je citován relevantní odborník. Tohle je ve skutečnosti ošidné, protože zprávy vznikají tak rychle, že se často hodí každý, kdo má čas se vyjádřit, i když na problematiku není přímo odborníkem. Seriózní odborník to ví, a proto se nepouští do divokých spekulací, ale ne každý odborník je seriózní.
Teď by měl přijít zdroj. Poněkud samožersky si dovolím zdrojovat sám sebou, protože jsem v partě, která má oddělování zrna rozumných odborných informací od plev pavědy v popisu práce: Jaromír Šrámek, předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos.
