Ani se toho tak moc nezměnilo za celou dobu, co jsem činný jako lékař. Za reálného socialismu, který si činil nárok na systém vědecký, nevyskytovali se u nás laici ani lékaři, činní v léčebných alternativách, méně často než dnes. Jen ta publicita musela ustoupit zprávám o úspěších a plnění plánu. Na rozdíl od současných poměrů museli šarlatáni volit jiné argumenty než dnes, aby na ně nepadl stín možného soukromého
podnikání.
Již je tomu mnoho let co pan Mikolášek v Jenštejně u Prahy diagnostikoval choroby zdarma pohledem na moč nemocného a léčil tak i zvířecí moč a ocet, přinesený pracovníky ministerstva. Pouze za seno v sáčcích, individuelně do nich vložené ze stejné hromady dle pokynů mistra, se dával „uznávací poplatek“. Dlouho přežíval, ochrannou ruku nad ním měl sám prezident Zápotocký.
Začátkem šedesátých let jsem pracoval v Německé akademii věd ve východním Berlíně na onkologické klinice. I tam byli normálně myslící lékaři a setkávali jsme se s tragickými následky převratné metody léčení rakoviny, jejímž duchovním otcem byl Max von Ardenne. Tento přítel Waltera Ulbrichta a dříve vědecký pracovník v Peenemünde, požíval velké důvěry strany a vlády včetně finančního zajištění. Vymyslel na základě Warburgových objevů o energetickém metabolizmu buněk tzv. Mehrschrittherapie - postup, kdy byl pacient zahříván ve specielní, jím samým konstruované vaně spolu s infuzí glukózy, inhalací kyslíku a ozařováním nádoru. Tento monstrózní postup, i když založen na několika vědecky ověřených principech, byl pro nemocného nejen zcela neúnosný, ale i neúčinný. Měl ale silnou politickou podporu a teprve po mnoha úmrtích byl v tichosti zastaven. Lidská hloupost je ale nesmrtelná, terapie nádorů inhalací kyslíku moderními metodami, založenými na pracích von Ardenneho, nabízel český podnikatel krátce po listopadovém uvolnění a to dosti levně, v ceně 800 Kč za jedno posezení, pro vyléčení jich bylo třeba jen deset.
Nejzajímavější byl případ MUDr. Vlka. Tento lékař, kdysi prý chirurg z jižní Moravy, vymyslel léčení nádorů, kdy pomocí elektroforézy vpravoval do postiženého organizmu látku X, která se v těle spojí s látkou Y, zodpovědnou za maligní charakter onemocnění. Spojením obou látek se nádor změní na obyčejnou tkáň. Složení látky X sdělí MUDr. Vlk předsedovi vlády za podmínky uznání objevu, vyplacení ....... částky a tak dále. Těch sedm teček se mi obzvláště líbilo ve Vlkově prohlášení. Když se pak zavázal, že pro zlepšení výživy lidu nebude k léčbě používat jako transportní medium krev vepřovou, ale hovězí, byl to vrchol. O metodu se začal vážně zajímat tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. Prokopec. Po velkých hádkách v ÚV, jak jsem se dozvěděl, nebyly dvě skupiny členů ÚV schopny se dohodnout na onkologovi - straníkovi, který by řídil práci komise, která měla metodu Dr. Vlka prozkoumat. Tím se stalo, že určili nestraníka, to jest mne, a já musel.
Jak se později ukázalo, manželka jednoho z mužů tvořících „křoví“, které stávalo za prvním tajemníkem, když něco pronášel v televizi, byla zázračně vyléčena z karcinomu sigmoidea právě touto metodou a od té doby měl Dr. Vlk zelenou. Ze závodní nemocnice Uranového průmyslu v Příbrami byl přestěhován do Kosmonos a tam pro jeho pacienty uvolněno jedno oddělení. Dostaly se mi do rukou i tyto dokumenty a věc se odehrála asi následovně: Paní tajemníková (respektujme i u těchto osob lékařské tajemství), trpěla zácpou. Dostala se k tomuto lékaři, který jí nahmatal v levém podbřišku podlouhlý tuhý útvar, který označil za nádor esové kličky tlustého střeva a ihned přiložil elektrody s krví a látkou X a začal léčit. Skutečně po třech dnech ani on ani paní tajemníková „nádor“ již nenahmatala. Provedl pak rentgen a koloskopii a jednoznačně potvrdil, že „nádor“ vymizel. Vysvětlení je jednoduché, zvláště u žen po více porodech je stěna břišní dobře prohmatná a větší porce stolice, čekající v sigmoideu na vyprázdnění, lze takto dobře najít. Necháme jiným posoudit, zda tento útvar byl vyloučen přirozenou cestou spontánně, nebo za pomoci elektroforézy s hovězí krví.
Komise, do které jsem pro jistotu požádal o dva onkology partajně zapojené, pak dostávala k posouzení záznamy, chorobopisy i přímou výpověď nemocných, pokud žili a bylo je možné svážet sanitkou do Prahy. Zůstaly mi v paměti dva případy - pána s rakovinou žaludku a chlapce s Hodgkinovým lymfomem. Ten prvý žil a měl s sebou dokumentaci svého obvodního lékaře. Tam byl nález MUDr. Vlka před zahájením léčby: „Karcinom malé kurvatury žaludku s postižením regionálních uzlin a omenta“ (malé zakřivení žaludku, postižení oblastních uzlin a předstěry). Ptal jsem se zda ho pan doktor před léčbou rentgenoval, nebo mu dělali endoskopické vyšetření. Řekl, že mu pouze prohmatal břicho a diktoval diagnózu. Kouzelný byl zápis jeho obvodního lékaře v dokumentaci: „Jsem jen obvoďák a léčil jsem ho s vředem dvanácterníku. Když ale páni říkají nádor, tak je to nádor, nerad bych přišel o místo, zvláště, když ten nádor hned vyléčili.“ A podpis.
Druhý záznam přímo z dokumentace MUDr. Vlka byl smutnější: Chlapec byl nádorem (Hodgkinův lymfom - ve velkém procentu případů léčitelný a vyléčitelný) tak postižen, že ho do ordinace přinesli v prostěradle. Po asi 6 týdnech léčení odjel na koloběžce. Lékaři, ale vyléčení nevěřili, ozářili chlapci plíce a tím ho zabili.
Podařilo se nám snad všechny ty nesmysly objektivně zdokumentovat. Vývoj byl ale pro dobu konce sedmdesátých let typický. Pan ministr mi vzkázal, že mám být uvolněn z práce a poslán jako asistent k MUDr. Vlkovi s cílem zjistit co je to látka X. Vzpírat se mocným bylo nebezpečné a tak mě o měsíc dříve hospitalizoval pan prof. Dienstbier na oční klinice a odoperoval mi radiační kataraktu. Vím jen, že do Kosmonos byl pak odeslán jiný chudák onkolog. Mohu však prozradit, že látkou X byl prokain, který někdy mohl po prostupu kůží dočasně ztišit bolesti v místě, kam jej zanesl elektrický proud. Nakonec si ale metodu vyhradil ÚV jen pro své pacienty a tak nevím, zda by nebývalo lepší MUDr. Vlka podpořit. Je to neuvěřitelné, ale po převratu se vdova po MUDr. Vlkovi snažila metodu vzkřísit. Nevyšlo to, asi ji převálcovali jiní se silnějšími lokty.
Nápad narušovat nádorové buňky fosfolipidy získanými z nasezených slepičích vajec je sice velmi dobrý pro destrukci nádorové buňky ve tkáňovém mediu v kultivační lahvi, ale naráží, podobně jako jiné „léky“, na problém jak překonat bariéry organismu a dostat se k těm správným buňkám v živém těle. Při průchodu trávicím ústrojím je látka enzymaticky rozštěpena a mění se na elementární živiny, při podání parenterálním se organizmus brání cizorodé látce. Objevitel to ale vzal za ten nejlepší konec. Požádal o ochranu, neboť jej sledují agenti CIA a chtějí tuto prioritu našemu režimu ukrást. Našla se podpora, i jeden akademik a dokonce žádost ministra zdravotnictví, podávat látku v odlehlých nemocnicích nemocným s pokročilým nádorovým onemocněním. Kde vyhověli, nevím, mezi odborníky byl velký odpor proti podávání látky, která neprošla preklinickým zkoušením. Podávání sušených žloutků (těm se lék nejvíce blíží) asi nikomu neublížilo, ale také nepomohlo.
Tyto léky jsou jako hydra, jedva jim useknete jednu hlavu, vynoří se znovu. Nakonec po průkazu netoxičnosti byla látka příkazem shora klinicky zkoušena v tehdejším Výzkumném ústavu klinické a experimentální onkologie (dnes Masarykův onkologický ústav) v Brně. Při prvé fázi tohoto zkoušení má být především stanovena maximální dávka, která je pro pacienta únosná. Pamatuji se na vyprávění primáře Mechla, který zkoušení řídil, že se k toxické dávce nemohli přiblížit, nakonec jedli pacienti žlutavý prášek lžící z talíře a strašně se tomu smáli. A jak to dopadlo? Preparát byl zařazen jako potravinový doplněk, zlepšující psychiku pacientů s nádorovým onemocněním. Dnes jej seženete pod jménem Ovosan.
Alternativní léky se dokonce vyrábějí v injekční podobě jako třeba Iscador. Je to velmi důvěryhodný lék, protože je produkován švýcarskou firmou Schweizerische Verein für Krebsbekämpfung. Kdo pochybuje o hodinkách či lécích ze Švýcar? Je to homeopatický preparát ze jmelí. Zajímavé je jeho spektrum účinku - roste-li na jabloni a má stopy zlata, je, myslím, proti nádorům mozku, roste-li na borovici a má stopy mědi, zabírá na rakovinu žaludku, a dalších kombinací uvádí příbalový leták řadu. Jak to ale může posoudit ubohý pacient, když tento preparát nabízí paušálně v Praze lékař provozující velké soukromé léčebné zařízení, zaměřené na alternativní přístup k léčení nejrůznějších nemocí?
Co k tomu dodat na závěr? Alternativní postupy v medicíně byly, jsou a budou. Sisyfovská je snaha je vykořenit, neboť podobně jako lidská hloupost přetrvají tak dlouho jako lidstvo samé. Nakonec, pokud představují jen ekonomickou zátěž pro postižené rodiny a přínos pro léčitele, proč ne, za hloupost se vždy platilo. Jen to, že tito podnikatelé mnohdy znemožní účinnou terapii onemocnění, která jsou dnes již ve
značném procentu ovlivnitelná, z velké části i vyléčitelná, mě přimělo jako nově přijatého člena výboru Sisyfa napsat toto zamyšlení.
Text vyšel ve Zpravodaji Sisyfos 3/2002
