Člověk je jen stéblo - avšak myslící stéblo

V poslední době se stále častěji objevují rozličné reakce na skeptické myšlení v naší postmoderní společnosti. A protože nejvíce známým v této oblasti je Český klub skeptiků Sisyfos, snáší se nejvíce výtek právě na představitele tohoto společenství. Udělování Bludných balvanů, kritická vystoupení v televizních a rozhlasových pořadech, to jsou všechno iritační okamžiky, které spouštějí vlnu souhlasu i odporu. To by bylo naprosto v pořádku, stejně přirozená je i různorodá zpětná vazba ze strany široké odborné i laické veřejnosti, ale co není už zcela fyzilogické, to je forma, jakou mnozí jedinci reagují na vystoupení některých skeptiků.

Mnohé z odpůrců skepticismu či racionálního modu nahlížení na žitou skutečnost zřejmě překvapí, že ani uvnitř Českého klubu skeptiků neexistuje naprostá názorová jednota na dílčí témata či způsoby prezentace, že jednotliví členové nejsou vázáni žádnou "klubovou poslušností" ve smyslu stranické kázně, že každý svobodně a bez jakýchkoli omezení vyjadřuje své názory a svá přesvědčení. Spojujícím a doslova stmelujícím prvkem je snaha po racionálním pohledu na realitu, a to napříč všemi vědními obory. Nejde tedy jen o "inkvizitorství", jak bývá často označováno ze strany odpůrců, v oblasti medicíny, fyziky či astronomie, ale mezi racionálními skepticky uvažujícími jedinci jsou i historici, technici, filosofové, pedagogové, matematici a mnoho dalších. Všem dohromady i každému jednomu zvlášť jde o jedinou věc, aby zdravý přirozený rozum byl v jasné korektní opozici vůči iracionálnímu (což neznamená emočnímu) aspektu myšlení. Mnozí namítají, že celý racionalismus včetně skepticismu je jen jakýmsi druhem víry, náboženstvím rozumu, čímž se snaží dehonestovat snažení metodických skeptiků.

Budiž, říkejme tomuto počínání náboženství rozumu, to přece ničemu a nikomu neškodí a nemůže vadit. Co vadit může je ovlivňování životů lidí pomocí neověřených a neověřitelných metod. Nebudu je nazývat podvodnými šarlatánskými postupy, to by bylo už svrchovaně emocionální hodnocení, jemuž jsem dalek, ale stejně jako kritici náboženství rozumu kritizují počínání skeptiků, mohou skeptici zpochybňovat z pozice obrácené chování představitelů náboženství víry v zatím "nepoznané" či "nevysvětlené" přírodní jevy.

Každá debata, diskuse či disputace, je-li vedena korektně a zachovává-li elementární pravidla dialogu je ve svém důsledku příznivá, a to i přes to, že nemusí dojít k finálnímu souznění obou stran. Neumím si představit, že by kdokoli z řad Sisyfa používal vůči svým partnerům v diskusi vulgarismy či jiné nekorektní prostředky (per nefas), zatímco v poslední době jsem opakovaně měl možnost číst celou řadu skutečných hrubostí jdoucích na vrub známým osobnostem z řad Sisyfa. Vždy se snažím své studenty vést k názorové a zejména argumentační korektnosti a když posléze čtu některé projevy lidí s akademickým vzděláním coby reakce na některá veřejná prohlášení či vystoupení sisyfovců, je mi z toho smutno.

Jsou-li mnozí racionalisté osočováni z toho, že si z vědy dělají nové dogma, neprůstřelnou bariéru v komunikaci s těmi, kteří vyznávají jiné pohledy na realitu, pak musím uvést jeden z výroků významného racionalisty Blaise Pascala (1623 - 1662), byť znalý čtenář namítne, že daný výrok pochází nepochybně až z období po konverzi (1654), leč ani tato oprávněná výtka nic nemění na tom, že žádný z vyznavačů "náboženství rozumu" mezi sisyfovci nepopírá různost, pestrost poznání a nesnaží se nastolovat dogma okamžitého poznání. Tím jsem si zcela jist.

"Posledním krokem rozumu je uznání toho,
že nesčetné věci se mu vymykají.
Pokud k tomuto poznání nedospěje,
je rozumem pouze slabým."
Blaise Pascal, Myšlenky

Doufám, pevně věřím, že namísto hašteření se dočkáme korektního dialogu z obou stran. Zcela jistě i na straně Českého klubu skeptiků je co vylepšovat. Vlastní neomylnosti věří jen hlupák. A jak znám mnohé z českých skeptiků, ti hloupí vskutku nejsou. Jak říkal již citovaný Pascal: "Člověk je pouhé stéblo - avšak myslící stéblo."