K jaderné energetice

Víte, že ...

Již delší dobu je částí obyvatelstva přijímáno využívání jaderných energetických zdrojů skepticky až nepřátelsky. Tyto mnohdy iracionální postoje vznikají pod vlivem strachu živeného fámami a desinformacemi. Kromě vlivu havárie v Černobylu, je to i důsledek nedostatku informací o provozu v současných jaderných zařízeních, o jejich zabezpečení před haváriemi a o ochraně životního prostředí před radioaktivním zářením. Uvedeme proto postupně několik faktů.

Do jaderné energetiky bylo investováno obrovské množství času, úsilí a prostředků k zabezpečení ochrany životního prostředí před radioaktivním zářením. V tlakovodních reaktorech jaderných elektráren v ČR není možné, aby došlo k nekontrolovatelnému rozvoji štěpné reakce. Před únikem radionuklidů v jaderné elektrárně i skladech vyhořelého paliva brání několikanásobné bezpečnostní bariéry a zabezpečovací a kontrolní mechanismy, které snižují radiační rizika na přijatelnou mez.

Roční provoz jaderné elektrárny Temelín (2 000 MW) ušetří asi 12 mil. tun uhlí, které by bylo spáleno v klasických elektrárnách, jeden mil. tun vápence na jeho odsíření a zabrání vypuštění do ovzduší přes 20 mil. tun oxidu uhličitého, přispívajícího ke skleníkovému efektu. Vyprodukuje se při tom asi 45 tun vyhořelého radioaktivního paliva o objemu 2,3 m3.

Během více jak desetiletého provozu jaderné elektrárny Dukovany ani u jedné z příhod se nejednalo o narušení radioaktivní bezpečnosti a únik radionuklidů do okolí.

Studie o vlivu jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí byla vypracována Výzkumným ústavem vodohospodářským po zadání Ministerstva životního prostředí. Je přístupná zájemcům a uložena též v informačním středisku elektrárny.

Vliv radioaktivního záření na lidský organismus se vyjadřuje tzv. dávkovým ekvivalentem, který se měří v sievertech (Sv). V prostředí, ve kterém žijeme, je přítomno přirozené radioaktivní záření zemského i kosmického původu, od něhož každý člověk dostává za rok v průměru 2.5 milisievertů (mSv). Celosvětová činnost jaderných elektráren zvyšuje tuto hodnotu o 0,1%, zatímco zdravotnictví v průměru o 20%.

Normy pro ochranu obyvatelstva před ionizujícím zářením stanoví přípustný limit 5 mSv za rok. Pro profesionální pracovníky v radioaktviním prostředí je limit 50 mSv za rok dávkovým ekvivalentem okolo 20 mSv.

Podmínkou k povolení provozu meziskladu, kde je uloženo vyhořelé vysoce radioaktivní palivo po dobu 40 až 50 let, je, aby u jeho plotu roční dávkový ekvivalent nepřesáhl 0.1 mSv. Se vzdáleností pak tato hodnota rychle klesá.

Z rozboru Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření vyplývá, že až do radiačních dávek 200 mSv za rok nelze prokázat riziko vzniku dodatečných případů rakoviny a že první příznaky zdravotních potíží se objevují při dávkových ekvivalentech vyšších než 500 mSv.