Miroslav Kutílek: Racionálně o globálním oteplování

V nakladatelství Dokořán právě vyšla „kacířská“ publikace Miroslava Kutílka o globálním oteplování. Na 200 stránkách a 22 tabulkách a grafech se mu podařilo v odborně náročném, hutném textu srozumitelně sdělit svůj kritický pohled na současné snad nejžhavější globální téma a shromáždit množství přesvědčivých argumentů, které ukazují, že „hypotéza o dominantním, případně jediném vlivu skleníkového efektu na současné globální oteplování... není prokázána“.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, které zpracovávají téma postupně z mnoha hledisek s důrazem na klimatologii. Pro orientaci čtenáře uvedu přehled kapitol: Pedolog a klimatologie. Globální oteplování. Skleníkový efekt a teplota planety Země. Klimatické změny a jejich příčiny. Podíl klimatu na zrodu a zániku civilizací. Konec katastrofických scénářů? Kacíři globálního oteplování a Jak to tedy je?.

Kniha je dalším z cenných příspěvků do dnešní často vášnivé diskuse o globálním oteplování a jeho možných hrozbách pro lidstvo. Diskuse se vede už několik let, ale prudce se rozhořela v letošním roce po vydání zprávy Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCS) v r.2007, která konstatuje, že „... it is extremely unlikely that global climat change of the past fifty years can be explained without external forcing, and very likely that it is not due to known natural causes alone“. Je to varování, které vybízí vlády k razantním preventivním krokům. Většina klimatologů a snad i veřejnosti se zprávou souhlasí, na rozdíl od kritiků, podle Kutílka kacířů, k nimž se sám hlásí. Ti zpochybňují jak závěry komise, tak i účinnost plánovaných opatření. Námitky kacířů je nutno brát se vší vážností nejen proto, že víme, jak snadno se může věda mýlit a jak snadno vznikne pod vlivem propagandy masová hysterie, tak i proto, že náklady na navrhovaná opatření jsou extrémní a z mnoha důvodů je jejich výsledek nejistý. Je proto třeba dokonale prověřit všechna data, která jsou k dispozici a hledat jiné, možná rozumnější a efektivnější alternativy.

Snad nejznámějším kacířem je B. Lomberg, jehož dvě knihy vyšly i v českém překladu (Skeptický ekolog, Nakl. Dokořán, 2006, a Zchlaďte hlavy, Dokořán, 2008), a v naší republice prezident Václav Klaus (Modrá, nikoli zelená planeta. Dokořán, 2007. Všichni tři autoři odmítají katastrofické předpovědi a navrhovaná opatření, politizaci a ideologizaci problému, ale každý z nich z jiného hlediska. Lomberg s hypotézou o rozhodujícím vlivu CO2 na globální teplotu souhlasí, ale zpochybňuje jeho závažnost, předpovídané důsledky i navrhovaná řešení. Klaus taková opatření odmítá z ekonomického i liberálního hlediska a věří v sílu trhu. Naproti tomu Kutílek se zaměřil na prověření základních dat, ze kterých představa a nebezpečném globálním oteplování vychází. Podle jeho názoru je zásadní chybou, že panel řádně nezhodnotil klimatické výkyvy v minulosti, které mají podobný nebo i větší rozsah než jsou teplotní výkyvy dnešní a které naznačují, že příčinou vzrůstu dnešních teplot nemusí být nezbytně lidská aktivita. Jiným závažným nedostatkem je, že výběr dat nebyl zcela objektivní, pravděpodobně záměrně byly vyřazeny nebo zkreslovány některé studie. Správně také poukazuje na nepřesnost modelování a zdůrazňuje nutnost opírat se o historická fakta Ani jeden z proklamovaných důsledků vzestupu teploty není řádné podložen. Kutílkova kritika samozřejmě nemíří k odmítnutí faktu, že v současné době stoupá průměrná světová teplota a že to má určitý, ovšem nejen negativní dopad na neživou přírodu, faunu i flóru, ale je přesvědčen, že základní příčinou není lidská činnost a vzestup koncentrace CO2. V tom případě navrhovaná opatření ztrácejí smysl.

K přesnému odbornému posouzení nejsem kompetentní, klimatolog by možná měl k něčemu výhrady. Já mám snad jen jednu obecnější poznámku. Kniha se soustřeďuje na kritiku zprávy, na boření mýtů o katastrofických důsledcích, ale jen okrajově kritizuje navrhovaná opatření a neuvádí alternativní možnosti, jak na zvyšování teploty reagovat.. Nejsem si také jist, zda lze autorům panelu tak ostře podsouvat záměrné zkreslování fakt. A jedna drobnost: v seznamu literatury mi chybějí citace českých pramenů, např. knihy L. Nátra: Země jako skleník. A poslední „nedostatek“: Publikaci považuji za natolik odborně fundovanou, že je škoda, že současně s českým vydáním nebylo připraveno vydání v angličtině. Věřím, že by Kutílkova analýza mohla výrazně zasáhnout i do celosvětové diskuse.

Zastánci teorie o rozhodujícím vlivu lidské činnosti na globální oteplování přijmou knihu jistě kriticky, ale správný skeptik ji pozorně pročte a většinu uvedených argumentů uzná za závažné. Naučí se dívat racionálně na problém globálního oteplování, pochopí jak je komplexní a dosud nedostatečně prostudovaný, a kromě toho v knize najde množství zajímavých informací o změnách klimatu v minulosti a o souběžné evoluci lidstva. Knihu vřele doporučuji nejen pro aktuálnost a provokativnost tématu, ale i pro její přesvědčivost a také pro srozumitelnou, kultivovanou řeč.