Alternativní psychoterapie a „psychoporadenství“

Psychoterapie, „léčba duše“, resp. duševních chorob, psychosomatických onemocnění i jiných psychických potíží je nedílnou součásti medicíny. Poskytují ji psychiatři nebo kvalifikovaní psychoterapeuti, a používají různé verbální i neverbální metody. Psychoterapii, na rozdíl od somatické medicíny, však komplikuje několik problémů.

Prvním z nich je, že není přesně definována. Do rámce psychoterapie totiž patří nejen léčba duševních chorob, ale i pomoc při řešení různých osobních, existenciálních, partnerských, rodinných nebo skupinových vztahů, kdy jde už spíše o poradenství než o léčbu. Psychoterapii v tomto případě považují proto psychologové a psychoterapeuti za svou doménu. A dnes se rozvíjí ještě třetí větev aktivit psychologů, jejímž cílem je snaha vylepšit psychiku klienta, rozšířit jeho schopnosti, otevřít mu nové světy.

Druhý problém představuje skutečnost, že psychické choroby, problémy a potíže jsou do značné míry individuální a jejich diagnostika je obtížná. Volba způsobu léčby je proto nesnadná a mnohdy zcela arbitrární. Třetím problémem je extrémně široké spektrum nejrůznějších psychoterapeutických metod. I v rámci oficiální, „školní psychoterapie“ existují desítky základních směrů a stovky jejich variant. K těm nejznámějším směrům patří psychoterapie existenciální, humanistická, kognitivní, behaviorální, kognitivně-behaviorální, systemická, ale také psychoanalýza, Gestalt terapie a řada dalších. Některé z nich jsou racionální, jiné sporné. Je jen logické, že obrovská variabilita psychoterapeutických metod a velké rozdíly v přístupu poskytovatelů sebou nesou široký rozptyl názorů na možnosti, užitečnost a výsledky psychoterapie a jejích jednotlivých metod.

Situaci komplikuje ještě čtvrtý problém, a to že se vedle kvalifikovaných osob „psychoterapii“ věnují i osoby nekvalifikované, samozvaní „psychologové“, instruktoři, léčitelé, senzibilové a nesporní šarlatáni. A právě ti vymýšlejí stále nové a kurióznější postupy. Do rámce této „alternativní psychoterapie“ patří např. esoterická arteterapie, autogenní trénink, aplikovaná kineziologie, meditace, léčba minulými životy, neurolingvistické programování, vybavování potlačených vzpomínek, tzv. „pozitivní zdraví“, regresní terapie, Reiki, Silvova metoda, terapie dotekem, transcendentální meditace, transpersonální psychologie aj. O většině z nich jsme již v našem Zpravodaji psali, ale objevují se nové, které razantně nastupují na českou psychoterapeutickou scénu. O třech z nich se zmíníme. První zasahuje do medicíny, druhá je spíše „poradenská“, třetí vzdělavatelská.

EFT (Emotional Freedom Techniques)
Žhavou novinkou v naší republice je EFT psychoterapie, označovaná za „univerzální léčebnou metodu“. Propaguje ji zejména „Institut energetické psychologie“, založený a vedený paní Zdenou Katayama – Sindy. O této metodě už také byla do češtiny přeložena o této metodě o kniha německé autorky R.B. Wagner pod názvem ETF – „Svoboda emocí“. Metodu EFT vymyslel v polovině 90. let 20. století Gary Craig. Úplně nové to není, v podstatě jde o zjednodušenou verzi metody R. Callahana TFT (Thought Field Therapy).

Základním principem metody je představa, že všechny negativní emoce jsou vyvolány poruchou energetického pole těla a že se toto pole dá upravit, vybalancovat poklepáváním na 12 bodů, které mají odpovídat 12 čínským meridiánům. Je to tedy jakýsi kříženec akupressury s „aplikovanou kineziologií“. Vybrané body leží v obličeji, na ruce a na prsou. Na pořadí bodů nezáleží, na rozdíl od původní Callahanovy metody, při které je nutné určit přesné pořadí, algoritmus bodů svalovým testováním podle zásad aplikované kineziologie. Protože je metoda určena i k samoléčbě, institut nabízí výukové kurzy, ale i na webu jsou k dispozici jednoduchá instruktážní videa. Pacient postupuje tak, že se na své problémy intenzivně soustředí a při tom si poklepává na zvolený bod. Léčit lze touto metodou podle jejích propagátorů nejen psychické potíže, ale i celé spektrum tělesných chorob.
Metoda má údajně 90% úspěšnost a účinkuje u depresí, úzkosti, posttraumatických stavů, fobií i u léčení závislostí, podle některých autorů i u nachlazení, astmatu, neplodnosti přes poruchy imunity až po všechny vážné chronické choroby, třeba mnohočetnou sklerózu i rakovinu. Vedle přímé léčby Institut nabízí i semináře a certifikované kurzy.

I když metoda není experimentálně falzifikovatelná (nelze ji zaslepit), lze ji snadno vyvrátit, protože všechny její základní principy jsou mylné. Možnost existence meridiánů i akupunkturních bodů odporuje vědeckým poznatkům o architektuře lidského těla a nebyla potvrzena ani anatomicky ani fyziologicky. Jde o iracionální představu čínské medicíny, odmítanou i dnešními moderními akupunkturisty. Ani druhá představa, že existuje jakási bioenergie a energetické pole těla, nemá žádné opodstatnění. Nic takového jako bioenergie nebylo prokázáno a fyzikům taková „energie“ nijak nechybí.

Další představa, že lze metodou EFT ovlivnit a léčit tělesné choroby, je rovněž mylná, protože psychoterapií lze ovlivnit jen potíže psychické a psychosomatické. Konečně o tom, že jde o metodu pseudovědeckou, svědčí i masivní neseriózní propagování na internetu a i to, že je doporučována spolu s celou sérií jiných vyvrácených alternativních metod. V Institutu energetické psychologie jsou to např. Reiky, neurolingvistické programování, intuitivní tarot aj. Metoda ETP může mít léčebný efekt, jenže ten je v takovém případě zprostředkován jinak. Působí zde automaticky řada psychologických fenomenů: odvedení pozornosti pacienta od jeho potíží, sugestivní působení léčitele a autosugestivní placebový efekt.

Konstelace rodinné, „systemické“
Jednou z nejmódnějších psychoterapeutických postupů je metoda, nazvaná „rodinné, resp. systemické konstelace“ (Family Constellations), rozšířená především v anglofonních zemích, ale dnes rychle pronikající i do ČR. Vymyslel ji německý psychoanalytik a filozof Bert Hellinger v 80. a 90. letech 20. století. Je určena pro jedince a páry, které chtějí vyřešit rodinné problémy, změnit osobní postoje, odstranit negativní vzorce myšlení, psychické potíže a začít nový harmonický život. Nabízí se i pro podnikové kolektivy.

Principem metody je vybavení si problémů a kritických zážitků v rodině nebo v jiném kolektivu pomocí jakési podvědomé rekonstrukce traumatických situací, a to v kruhu asi 30 navzájem cizích osob. Jedna z nich hraje vedoucí roli a z ostatních vybere představitele členů rodiny a „postaví je do určité pozice v prostoru“. Na rozdíl od psychodramatu se při „konstelaci“ v podstatě nemluví, jen se tiše soustředí, seanci řídí facilitátor. Účastníci si intuitivně vybavují konfliktní situace, hledají nejvhodnější postavení vybraných členů, až dojde k obecné shodě a tím ke katarzi. Metoda je tedy příbuzná léčbě pomocí vybavování „potlačených vzpomínek“

I když je provádění této metody licencováno některými psychoterapeutickými společnostmi, jde o metodu spornou, která má četné kritiky. Je to metoda fenomenologická, nekauzální, subjektivistická, jejíž účinnost nelze standardními metodami ověřovat. Podobně jako u všech pseudovědeckých metod, i zde má být léčba zprostředkována „energeticky“. Sliby, že jedním sezením lze klienta zbavit jeho potíží, jsou zcela nevěrohodné. Vážnou námitkou je i to, že ji většinou provozují nekvalifikované osoby.
V ČR jde o metodu v oficiální psychoterapii nepoužívanou a šířenou především na alternativních, esoterických webových stránkách. Nabízeny jsou přednášky, semináře a kurzy „výuky konstelací“. O charakteru této péče svědčí to, že se její propagátoři a lektoři odvolávají na „kmenovou duši“, karmu, „šamanské koncepty“, „působení energetického pole“, „kondenzované obrazy v čase“, působení „přímo do esence“ aj., a na svých stránkách často nabízejí i jiné alternativní metody, jako je meditace, kraniosakrální terapie, kineziologie, Aura-Soma, Bachova terapie aj. Někteří kritici považují metodu jen za magické divadlo, za destruktivní kult. Avšak kritika – nekritika, konstelace jsou hitem a podléhají jim tisíce labilních, nejistých jedinců a neurotiků.

Principy života
Systém „Principy života“ (registrovaná ochranná známka!!) je českým výtvorem paní RNDr. Heleny Haladové - Vertelmanové a provozuje ho od r.2004 její Institut principů života s r.o. PŽ se prezentuje jako vzdělávací poradenský systém, jehož náplní je „činnost v oblasti společenských věd a rozvoje osobnosti“. Nabízí se všem, kdo mají problémy „ve vztazích, zdraví, ekonomické situaci, s uplatněním ve společnosti“. Školení je několikastupňové, pro začátečníky, pokročilé a pro lektory („tekajeny“).
Stačí však bližší nahlédnutí, abychom zjistili, že v podstatě jde o esoterickou psychoterapii, blízkou regresní terapii a vybavování „potlačených vzpomínek“ (viz Skeptický slovník). Autorka systému totiž navazuje na své předchozí působení jako mistryně Reiky a facilitátorka One-brain kineziologie, i jako autorka předchozího systému „Mandala života“. Je to však dáma inteligentní, která pochopila, že z kineziologie i Mandaly příliš nápadně trčí primitivní mystika a svou novou metodu řádně zahalila do obálky krásných, ale naprosto nic neříkajících slov.

Pátráme-li po „filozofii“ a cíli PŽ, dozvíme se toto: PŽ systém je založen na hodně banální a simplexní šestibodové „filozofii“, kterou si musí klient osvojit:
1. Nehody nejsou náhody, protože každý je svého štěstí strůjcem.
2. Objevení chyby je vylepšením vlastního obrazu světa.
3. Každý je nepostradatelný, jen musí přijít na to, kdy a kde.
4. Plného potenciálu člověka je možné dosáhnout jen spoluprací muže a ženy.
5. Každý člověk vždy dělá to, co ze svého úhlu pohledu považuje za nejlepší.
6. Žít znamená měnit se – což je zřejmě východiskem metody PŽ.

A jaké jsou cíle? PŽ je „rozsáhlou syntézou poznatků a zkušeností ze všech oblastí“, která „umožní „revidovat a upravit obraz světa“, „přizpůsobit se dnešním změnám“, „rozšířit vlastní vědomí“,„změnit vlastní nevědomé vzorce“, „vycvičit se v praktické sebezkušenostní filozofii“ a pod. Nic než slovní salát. Výcvik je však náročný, „vzdělávání v systému Principů života® by mělo mít celoživotní charakter“.
Jaká je role lektora, („tekajena“) a jak si zaslouží slušnou částku za kurz, zůstává utajeno. Ani popis metodiky mnoho neřekne. Jde o dvouhodinová sezení, při kterých má klient zavřené oči a soustředí se. Lektor „pracuje jen s pamětí a s asociacemi klienta a pomocí nich ho povede do jeho minulosti a vnitřního světa a bude hledat traumata prožitá v minulosti i současnosti, která zanechávají v psychice stopy“. Že se při sezení používá „kineziologická“ technika, je více než pravděpodobné. Pro neinformované pár slov o One-brain kineziologii: Základní ideou je, že všechny choroby a problémy jsou způsobeny poruchou proudění energie mezi mozkem a svalstvem, takže tzv. „svalovým testem“ lze zjistit příčinu potíží. Test se provádí nejčastěji na svalech paže. „Facilitátor“ přitlačuje nataženou paži klienta dolů a klade mu otázky. Tělo pacienta odpovídá samo, pokles paže znamená „ano“.
Zamlčení pravé podstaty PŽ je geniální záludnost k ošálení zákazníka. Příliš originální však není, i jiné esoterické léčebné i vzdělávací systémy jsou dnes stejně „sofistikované“. Snaží se vypadat seriózně a přiblížit se „normální vědě" kultivovanou řečí i používanými termíny a začínají se vyhýbat odkazům na astrologii, parapsychologii, tarot nebo numerologii, přestože se jim věnují. Metodu PŽ dnes převzalo a šíří ji ve stovkách kurzů v celé ČR mnoho „psycholéčitelek“ různého vzdělání, jak lze vidět na webu, které se však zatím upřímně vyznávají z toho, že praktikují vedle PŽ různé metody alternativní medicíny, reflexologii, Reiki, numerologii, automatickou kresbu, Bachovy esence, geopatogenní zóny, ale především One Brain kineziologii.

Školení v PŽ je jistě náročné, protože seminář 1-3 stojí 4 tis., semináře 4-14 stojí 5.400 Kč. Pokud někdo projde celoroční cyklus, zaplatí 66 tisíc Kč. Ale asi se to vyplatí, protože certifikát slouží jaké skvělé doporučení při hledání zaměstnání. Takových diplomů a certifikátů o absolvování krátkodobých kurzů lze snadno nashromáždit desítky a pak, jak víme podle údajů zkušené personalistky, lze jimi zavalit personalistu při hledání zaměstnání. Posoudit jejich hodnotu je pro něj ovšem velký problém.

To byly jen tři příklady z desítek dalších, které zaplavují psychoterapeutický svět a matou veřejnost. Hranice mezi působením psychiatrů, psychologů, školených psychoterapeutů, samozvaných „psycholéčitelů“ a šarlatánů se v očích veřejnosti stírá. Mizí také meze účinnosti jednotlivých metod, např. „aplikovaná kineziologie“ slouží léčbě, poradenství i vzdělávání.
A právě tak jako mizí hranice mezi „druhy“ poskytovatelů psychoterapie, stírá se i hranice mezi racionální psychoterapií, poradenstvím, vzděláváním a – nedivte se, i alternativní medicínou, která je v podstatě také jen psychoterapií. Psychoterapií je dnes všechno a stává se z ní zcela nepřehledný guláš. S takovou situací mají velký problém všichni psychoterapeuti – profesionálové, ale ještě větší problém klient.

Zmatený nešťastník, který potřebuje seriózní pomoc, radu nebo léčbu, se zmítá mezi naočkovanou nedůvěrou k vědě, medicíně, školství, chrlením protichůdných informací z médií, propagací desítek nejrůznějších „psychických“ metod nabízejících léčbu, radu, výchovu i vzdělávání, a třeba i provokujícím varováním ze strany skeptiků. Kdo má jen trochu labilnější nervovou soustavu, musí se z toho dnešního psychoterapeutického útoku zbláznit.