Podivuhodná technologie třetího tisíciletí

V poslední době se opět objevují informace o technologii JL , což jsou iniciály názvu Joint Line, a také jména jejího autora pana Jiřího Langa, bydlícího v Berouně. Informace navazují na starší článek, který 8. července 1996 vyšel v příloze Hospodářských novin Kariéra s názvem “Málo známé faktory působící na pracovníky” podepsaný panem Robertem Troškou, místopředsedou Českého komitétu pro vědecké řízení. V článku i v novějších informacích o této “technologii” je tolik zjevných nepravd, že i člověk s minimálním technickým vzděláním ho sotva může brát vážně. Bylo by asi zbytečné na článek reagovat, kdyby se na jeho konci autor neodvolával na bruselský projekt COST 244, v jehož rámci údajně “... byla potvrzena účinnost technologie JL jako aktivní ochrany proti patologickým vlivům působícím při užívání elektřiny vyráběné technickými prostředky.”, a kdyby na podporu toho, co nazývá technologií JL, autor článku neuváděl, že v Evropské radě řízení CECIOS byla tato technologie “zástupci evropských států souhlasně nazvána technologií třetího tisíciletí”. Mezinárodní uznání výzkumných výsledků se všude právem pokládá za jedno z hlavních kritérií jejich správnosti a aktuálnosti. Taková zmínka může při zběžném čtení článku přece jen uvést v omyl i racionálně myslícího čtenáře. Aby takové nedopatření postihlo co nejméně čtenářů, pokládám za užitečné na neudržitelnost představ, v článku uvedených, upozornit.

Před popisem vlastností a výsledků “technologie JL” vypočítává autor celkem sedm “... latentních, objektivně těžko zjistitelných vlivů prostředí na člověka.” K nim patří podle autora “chemické znečištění (většinou oxidy uhlíku a síry)”, zemské magnetické pole, elektromagnetická pole, elektrostatické pole monitorů počítačů a obrazovek televizních přijímačů.

Vliv znečištění ovzduší uvedenými oxidy na zdraví je ovšem dobře znám, jejich obsah v ovzduší je přesně měřitelný a zjistitelný při koncentracích o mnoho řádů menších, než jsou koncentrace pokládané za zdraví škodlivé. Nejde tedy ani o latentní, ani o málo známý a tím méně objektivně těžko zjistitelný vliv. Elektrostatické pole obrazovek je speciálními přístroji také dobře měřitelné, je však slabé a nepředstavuje zdravotní problém. Hůře se měří malé koncentrace iontů ve vzduchu. Jejich vliv na kondici či na zdraví se však nepodařilo bezpečně prokázat ani po desítkách let výzkumných prací.

Katastrofální je odstavec pojednávající o zemském magnetickém poli. V něm je správná jen věta, že intenzita zemského magnetického pole je 40 až 60 mikrotesla. Všechno ostatní, co je o “vektoru zemského magnetického pole” v článku napsáno, je špatně. Je například vyloučeno, aby následkem “civilizačních vlivů” vykazoval vektor zemského magnetického pole hodnotu 40 až 60 mT (militesla) – v obou případech je použitá jednotka v článku vypsána i slovy, takže záměna mikro- za mili- při počítačovém přepisu je vyloučena. Podle autora je tedy v prostředí poškozeném civilizačními vlivy vektor zemského magnetického pole tisíckrát větší než v prostředí přírodním. Je to samozřejmě nesmysl. Magnetické pole s indukcí 40 až 60 mT (militesla) je již poměrně silné pole a mělo by na současnou průmyslovou civilizaci zhoubný účinek už proto, že by znehodnotilo záznamy informací na médiích s magnetickou pamětí. Úkol “snížit všemi dostupnými prostředky vektor zemského magnetického pole na hodnotu 22 militesla...” nemá smysl, protože zemské pole je i bez snižování třistakrát menší než 22 militesla. Kromě toho neexistují technické prostředky ani na slabší ovlivňování intenzity zemského magnetického pole ve větším prostoru.

Odstavec o “geostatických a rezonančních polích” připomíná pověru o patogenních zónách, u které nesmyslné tvrzení o zesilování svazků vlnění v blíže nespecifikovaných kolektorech, označených v článku za klasický polovodič, je už jen drobnou vadou na kráse. Pokud jde o elektromagnetické pole, uváděné v jiném odstavci, je jím jistě míněno pole technických zdrojů jako jsou televizní a rozhlasové vysílače (to podotýkám hlavně proto, že i světlo je šířící se elektromagnetické pole a to, které k nám posílá slunce, má kolem poledne hustotu zářivého toku přes jeden kilowatt na čtverečný metr, tedy přes 100 miliwattů na čtverečný centimetr). Výkonová hustota (hustota zářivého toku) elektromagnetické vlny vysílačů a jiných technických zdrojů však zpravidla nedosahuje ani v nejexponovanějších místech, kam se mohou dostat obyvatelé, 10 mW na čtverečný metr cili jeden mikrowatt na čtverečný centimetr, tedy hodnoty tisíckrát menší, než je v článku uvedeno. V popisu sedmi “málo známých faktorů” je tedy soustředěno neobvykle velké množství nepravd či přesněji řečeno nesmyslů.

Popis “málo známých faktorů působících na pracovníky” tvoří ovšem v článku jen úvod k ústřednímu motivu, kterým je propagace “technologie JL”. Ta je popsána jen stručně, zato jsou podrobně uvedeny její blahodárné účinky. I ze stručného popisu je však zřejmé, že to, co autor o “technologii JL” tvrdí, nemůže být pravda. Nejde jen o to, že vysílač, který by bylo možné “přijímačem nepatrné váhy a velikosti” zachytit v celé republice, by musil mít značný výkon. I představu o ovlivňování nálady, zdraví, družnosti a pracovitosti držitele přijímače vysíláním nějakých holografických kódů je nutné zařadit mezi stejné nehoráznosti, jako snižování velikosti vektoru zemského magnetického pole nebo geostatické rezonance zesilované v blíže nepopsaných kolektorech z klasických polovodičů

A tak nezbývá než konstatovat, že autor článku, kterému jsou zřejmě poznatky z techniky, z mediciny a z přírodních věd vzdálené, propadl představám, které nemají nic společného s realitou vůbec a s faktory ovlivňujícími životní prostředí, lidské zdraví a pracovní výsledky zvláště. Je-li pravda, že si v různých podnicích působení technologie JL chválí, pak je to nanejvýš důsledek působení sugesce u těch, kteří této “technologii” věří. Je známo, že sugesce – faktor sám o sobě zpravidla velmi silný – působí jen dočasně. Předpověď budoucnosti podniků, jejichž manažeři se spolehnou na ovlivňování zaměstnanců signály vysílanými z blíže neoznačeného centra do “přijímačů nepatrné váhy a velikosti”, místo aby využívali vlastní schopnosti a umění jednat s lidmi, je rozhodně chmurná.

Faktory, které zhoršují životní prostředí a škodí zdraví, ovšem existují a sledují se v celém civilizovaném světě. Na čištění vod, ozdravění ovzduší a asanaci kontaminovaných půd se vydávají velké prostředky, provádějí se hygienická opatření proti šíření nakažlivých nemocí, k vyloučení nebo k snížení rizik při práci s jedy, s karcinogeny, s vibrujícími nástroji, s rentgenem, s radioaktivními látkami. Jistě nelze vyloučit, že časem budou nalezeny další vlivy působící negativně na náladu a zdraví člověka, odstraňovat je technologií podobnou té, která je v článku propagována, nebude však možné ani ve vzdálené budoucnosti.

Kladné mezinárodní hodnocení technologie JL, zdůrazněné v posledních odstavcích článku, je ovšem těžko pochopitelné. Možná, že “zástupci evropských států”, kteří podle sdělení pana R. Trošky souhlasně nazvali tuto technologii technikou třetího tisíciletí, takto diplomaticky formulovali její odmítnutí. Vysvětlení, že by v Evropské radě pro řízení CECIOS nerozeznali neudržitelnost tvrzení, jejichž ukázka je v článku pana R. Trošky, by ovšem bylo velmi smutné, kdyby se ukázalo pravdivým.