Komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků SISYFOS oznamuje, že v kategorii jednotlivců za rok 2010 získává
bronzový Bludný balvan
Dr. Raymond A. Moody jr.
za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti
Autor bestselleru Život po životě (1975) a dalších asi deseti knih na stejné nebo příbuzné téma Raymond Moody (1944, USA) se poprvé ocitl v Praze v roce 1991, kdy přijel na pozvání ministra zdravotnictví Martina Bojara. V roce 2010 přijel podruhé.
Raymond Moody údajně vyslechl tisíce lidí, kteří mu popisovali téměř totožné zážitky získané během umírání. Jejich zážitky pak vtělil do svých knížek. Kolik času těm údajným tisícům vypravěčů věnoval? Jaké otázky jim kladl? Měl možnost si jejich vyprávěnky nějak ověřit? Zapisoval si alespoň jejich jména a kontakty na ně? Bylo by zbytečné doufat v standardní výzkum s ověřitelnými fakty, takový požadavek by tento vystudovaný psychiatr odbyl jen lišáckým úsměvem. O vědě a vědcích si totiž myslí, že jsou omezenci. Například se holedbá: „Vždy, když napíšu novou knihu, rozešlu ji patnácti dvaceti vědcům z daného oboru a říkám si: Jestli se mi do týdne nevysmějí, napsal jsem špatnou knihu.“ Jindy se přiznal: „Nevěřím Einsteinovi. Aristotelova logika se snaží vymýtit jakoukoli iracionalitu, všechno, co se nedá přesně změřit, automaticky odmítá. Ale nesmysl přece není jen něco, co nemá smysl. Existuje mnoho typů nesmyslu a každý má zvláštní efekt na vaši mysl. Vášnivě věřím v sílu absurdity.“ Ano, jsme až příliš často svědky toho, že nějaký nesmysl má zvláštní efekt na mysl lidí. Ale je to dobře? Pro svět a lidi nikoliv, pro Moodyho ano.
Raymond Moody otevřel téma, které je zajímavé pro psychiatry, traumatology, neurofyziology a má přitažlivost pro některé věřící. To, co nazval „zážitky blízkosti smrti“ existuje, ale příčiny těch prožitků jsou chemické, hormonální, psychologické a lze je vyvolat mnoha jinými způsoby a objevují se i v jiných životních situacích. V různých kombinacích zažívají velkou euforii, světlo na konci tunelu, vidění sebe sama při vystoupení z těla, hudbu sfér, vítání zemřelými nebo světelnou bytostí, zážitek vznášení a další efekty nejen umírající, kterým nedostatek kyslíku změní chemické poměry v mozku a panika mozku z blížícího konce přivodí záplavu hormonů radosti. Stejně tak může potkat trénující astronauty v centrifuze, narkomany po požití halucinogenních drog, horníky při závalu, kterým jsou odepřeny smyslové počitky – jsou v naprosté tmě a tichu, horolezce nebo parašutistu při volném pádu, rodičku při porodu, člověka po aplikaci čistého ketaminu atd. atd. Mozek je tvárný, reaguje na chemické změny, a co se v něm děje může mít silný účinek na naši psychiku.
„Vášnivě věřím v sílu absurdity“, říká autor a my to můžeme doložit i jeho reakcemi, například na podotknutí redaktorky na Knižním webu: „Na vaší internetové stránce jsem četla, že provádíte soukromé telefonické konzultace za tři sta dolarů za hodinu…“ taškář absurdně odpovídá: „Strefila jste se, bohužel mám nulovou schopnost myslet na peníze.“
Moody se přiznal, že by teď rád napsal pojednání o humoru, věří prý v léčivou sílu legrace. „V roce 1978 jsem napsal knihu Smích po smíchu, ale moc se nechytila. Teď zase přesně nevím, odkud začít. Znáte múzu... Mí přátelé říkají, že jsem surrealista. Když jsem byl profesionálním bavičem v kabaretech – od roku 1966 do poloviny sedmdesátých let –, psal jsem si skeče sám, podle maloměstských postaviček. Strašně mě to bavilo, byl jsem pyšný, že se lidé smějí mým připitomělým historkám.“
Už se na novou knihu těšíme, také my skeptici máme smysl pro legraci.
Knihy R.A. Moodyho v češtině
Život po životě . Samizdat, Eminent 1991, 2004, Hynek 1999, Knižní klub 2005, 2010
Život po životě/ Úvahy o životě po životě/ Světlo po životě. Argo 1994
Kdo se směje naposled. Volvox Globator 2001 (Recenze Č. Zlatníka – viz Zpravodaj SISYFOS 2+3/2003).
Opětovná setkání. Argo 1994, Eminent 2005 (spolautor P. Perry).
Život po ztrátě. Knižní klub 2005 (spoluautor D. Arcangel)
Život před životem. Eminent 1992, 2004, 2009
Světlo po životě. Eminent 2005
Doteky věčnosti. Knižní klub 2011 (připravuje se)
Návštěva Prahy v září 2010
Dr. Moody navštívil téměř po 20 létech Prahu podruhé – na pozvání společnosti Felicina a nakl. Knižní klub. Ve dnech 2.–4. září uspořádal tiskovou konferenci, autogramiádu, celodenní seminář, přednášku v Průmyslovém paláci; vystoupil v TV Nova, ČT24 a v Českém rozhlase.
„Skeptická“ publikace
Věra Nosková: Věda zkoumá tunel do věčnosti. In: Věda kontra iracionalita 4. Nakl V. Nosková, Praha 2008.
Třinácté předávání Bludných balvanů 2010 - fotogalerie
bronzový Bludný balvan
Dr. Raymond A. Moody jr.
za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti
Autor bestselleru Život po životě (1975) a dalších asi deseti knih na stejné nebo příbuzné téma Raymond Moody (1944, USA) se poprvé ocitl v Praze v roce 1991, kdy přijel na pozvání ministra zdravotnictví Martina Bojara. V roce 2010 přijel podruhé.
Raymond Moody údajně vyslechl tisíce lidí, kteří mu popisovali téměř totožné zážitky získané během umírání. Jejich zážitky pak vtělil do svých knížek. Kolik času těm údajným tisícům vypravěčů věnoval? Jaké otázky jim kladl? Měl možnost si jejich vyprávěnky nějak ověřit? Zapisoval si alespoň jejich jména a kontakty na ně? Bylo by zbytečné doufat v standardní výzkum s ověřitelnými fakty, takový požadavek by tento vystudovaný psychiatr odbyl jen lišáckým úsměvem. O vědě a vědcích si totiž myslí, že jsou omezenci. Například se holedbá: „Vždy, když napíšu novou knihu, rozešlu ji patnácti dvaceti vědcům z daného oboru a říkám si: Jestli se mi do týdne nevysmějí, napsal jsem špatnou knihu.“ Jindy se přiznal: „Nevěřím Einsteinovi. Aristotelova logika se snaží vymýtit jakoukoli iracionalitu, všechno, co se nedá přesně změřit, automaticky odmítá. Ale nesmysl přece není jen něco, co nemá smysl. Existuje mnoho typů nesmyslu a každý má zvláštní efekt na vaši mysl. Vášnivě věřím v sílu absurdity.“ Ano, jsme až příliš často svědky toho, že nějaký nesmysl má zvláštní efekt na mysl lidí. Ale je to dobře? Pro svět a lidi nikoliv, pro Moodyho ano.
Raymond Moody otevřel téma, které je zajímavé pro psychiatry, traumatology, neurofyziology a má přitažlivost pro některé věřící. To, co nazval „zážitky blízkosti smrti“ existuje, ale příčiny těch prožitků jsou chemické, hormonální, psychologické a lze je vyvolat mnoha jinými způsoby a objevují se i v jiných životních situacích. V různých kombinacích zažívají velkou euforii, světlo na konci tunelu, vidění sebe sama při vystoupení z těla, hudbu sfér, vítání zemřelými nebo světelnou bytostí, zážitek vznášení a další efekty nejen umírající, kterým nedostatek kyslíku změní chemické poměry v mozku a panika mozku z blížícího konce přivodí záplavu hormonů radosti. Stejně tak může potkat trénující astronauty v centrifuze, narkomany po požití halucinogenních drog, horníky při závalu, kterým jsou odepřeny smyslové počitky – jsou v naprosté tmě a tichu, horolezce nebo parašutistu při volném pádu, rodičku při porodu, člověka po aplikaci čistého ketaminu atd. atd. Mozek je tvárný, reaguje na chemické změny, a co se v něm děje může mít silný účinek na naši psychiku.
„Vášnivě věřím v sílu absurdity“, říká autor a my to můžeme doložit i jeho reakcemi, například na podotknutí redaktorky na Knižním webu: „Na vaší internetové stránce jsem četla, že provádíte soukromé telefonické konzultace za tři sta dolarů za hodinu…“ taškář absurdně odpovídá: „Strefila jste se, bohužel mám nulovou schopnost myslet na peníze.“
Moody se přiznal, že by teď rád napsal pojednání o humoru, věří prý v léčivou sílu legrace. „V roce 1978 jsem napsal knihu Smích po smíchu, ale moc se nechytila. Teď zase přesně nevím, odkud začít. Znáte múzu... Mí přátelé říkají, že jsem surrealista. Když jsem byl profesionálním bavičem v kabaretech – od roku 1966 do poloviny sedmdesátých let –, psal jsem si skeče sám, podle maloměstských postaviček. Strašně mě to bavilo, byl jsem pyšný, že se lidé smějí mým připitomělým historkám.“
Už se na novou knihu těšíme, také my skeptici máme smysl pro legraci.
Knihy R.A. Moodyho v češtině
Život po životě . Samizdat, Eminent 1991, 2004, Hynek 1999, Knižní klub 2005, 2010
Život po životě/ Úvahy o životě po životě/ Světlo po životě. Argo 1994
Kdo se směje naposled. Volvox Globator 2001 (Recenze Č. Zlatníka – viz Zpravodaj SISYFOS 2+3/2003).
Opětovná setkání. Argo 1994, Eminent 2005 (spolautor P. Perry).
Život po ztrátě. Knižní klub 2005 (spoluautor D. Arcangel)
Život před životem. Eminent 1992, 2004, 2009
Světlo po životě. Eminent 2005
Doteky věčnosti. Knižní klub 2011 (připravuje se)
Návštěva Prahy v září 2010
Dr. Moody navštívil téměř po 20 létech Prahu podruhé – na pozvání společnosti Felicina a nakl. Knižní klub. Ve dnech 2.–4. září uspořádal tiskovou konferenci, autogramiádu, celodenní seminář, přednášku v Průmyslovém paláci; vystoupil v TV Nova, ČT24 a v Českém rozhlase.
„Skeptická“ publikace
Věra Nosková: Věda zkoumá tunel do věčnosti. In: Věda kontra iracionalita 4. Nakl V. Nosková, Praha 2008.
Třinácté předávání Bludných balvanů 2010 - fotogalerie