Stanovisko k metodě tzv. psychosomatické artterapie akad. malířky Jiřiny Průchové

Podle dostupných informací je podstatou této údajně léčebné metody interakce abstraktních obrazců s lidským organismem a prostředím, které tento organismus obklopuje, Obrazce, které pí Průchová jednorázově vytvořila v r. 1988, mají kontaktním nebo i bezkontaktním způsobem pozitivně ovlivňovat zdravotní stav člověka, snižovat únavu (zvyšovat vitalitu), „harmonizovat“ vnitřní orgány apod., a to bez jakýkoliv vedlejších účinků. Do roku 1997 rozvíjela autorka svou metodu v rámci alternativní medicíny, v současnosti proklamuje spolupráci s medicínou vědeckou. První fáze psychosomatické artterapie byla završena stanoviskem oponentní rady vedené prof. PhDr. Vladimírem Čechem, CSc., ze Západočeské univerzity v Plzni. Toto stanovisko je vnitřně rozporné, protože metodu hodnotí kladně a současně pí Průchovou nabádá k realizaci studií, na jejichž základě byly takové stanovisko teprve mohlo při seriózní oponentuře být vydáno (je požadován větší statistický vzorek, kontrolní skupina pacientů, srovnání s klasickou léčbou). Z textu stanoviska je zřejmé, že bylo formulováno příznivcem (příznivci) alternativně medicínských metod vycházejících z holistických a tradičních východních představ. Členové rady jsou identifikovatelní jen částečně (další dva členové jsou uvedeni jen jako MUDr. Benda a MUDr. Michnová, není uvedeno, kdo radu jmenoval a co vlastně bylo oponováno). Pochybnosti vzbuzuje, vedle technické stránky zpracování stanoviska, i skutečnost, že předsedou oponentní rady byl sice vysokoškolský profesor, avšak s titulem PhDr., tedy člověk s omezenou schopností posuzovat medicínské či přírodovědné aspekty metody.

Z internetových stránek Atelieru GA/MO Praha (http://web.quick.cz/atelier-gamo, ….Výzkum, 22. resp. 25. 2. 2003) a dalších podkladů, které jsem měl k dispozici, však plyne, že artterapie pí Průchové setrvává nadále zcela v rámci tzv. alternativní medicíny (AM). Svědčí o tom, vedle naprosté absence nežádoucích efektů léčby touto metodou, vágní terminologie, která je pro AM charakteristická (harmonizace energetických toků, proudění elektromagnetické energie v organismu, nedostatečná kvalita elektromagnetického pole aj.), a kterou prakticky nelze převést do jazyka přírodních věd či medicíny. Z tohoto důvodu lze jen velmi obtížně oponovat tvrzením v dostupných materiálech, protože není jasné, co mají vlastně sdělit, nelze je proto ani falzifikovat v popperovském smyslu.

K jednotlivým tvrzením:

1. „Psychosomatická artterapie využívá základního fyzikálního procesu interakce polí k energeticko-informační výměně mezi množinou speciálních spektrálních barevných kompozic RS GA/MO a organismem.“

- O jaký konkrétní proces interakce a o jaká pole se jedná? Co je míněno slovem spektrální? Každé záření má své spektrum. Artterapeutický obrázek je při některých aplikacích zakryt rukou, nemůže se od něj odrážet světlo a tedy nemůže předávat ani žádnou informaci lidskému organismu, i kdybychom připustili existenci fotoreceptorů v kůži (nebyly tam dosud objeveny). Předmět s obrázkem může pouze vyzařovat infračervené záření o stejném spektrálním složení jako jakékoliv jiné těleso z téhož materiálu a o stejné teplotě.

2. „Modulovaným elektromagnetickým zářením (sluneční světlo, teplo lidského organismu) dochází ke změně kvality vnějšího a následně i vnitřního prostředí, ve kterém se organismus nachází.“

- Věta je banalitou s jedinou nejasností, totiž slovem „modulovaným“. O jaký druh modulace elektromagnetického záření se jedná a jaký to má vztah k artterapii?

3. „harmonizace a řád bílkovin obsažených krevním séru“

– patrně narážka na změny uspořádání nějakých agregátů bílkovin, které jsou dále ukázány na elektronmikroskopickém obrázku. I kdyby artterapie nějak ovlivňovala složení či stav krve, nemusí mít tvar agregátů nic společného se stavem bílkovin v krevní plazmě (změnit jejich stav by ostatně bylo nesmírně nebezpečné, protože se stavem bílkovin je velmi těsně spjata jejich funkce), mohlo se jednat o projev změn v kvantitě nějakých jiných látek. Není jasné, po jakém postupu byly snímky zachycující stav bílkovin krevního séra získány, mohlo by se jednat o vysušení. Bez přesného popisu metody a obrázků nelze uznat jako objektivní měřítko biologické účinnosti metody.

4. Termíny elektrizující a magnetizující složka elektromagnetického záření u popisu korónových výbojů (zřejmě tzv. Kirlianových elektrogramů) jsou zcela nejasné a tím méně je jasné, jak to souvisí s „narušením vnitřního a vnějšího prostředí“. Do jaké vzdálenosti má být obrázek pí Průchové schopen harmonizovat „prostředí“, čím se liší harmonizované a neharmonizované prostředí? Jak lze harmonizovat záření z obrazovky počítače nebo mobilního telefonu? Jak lze objektivně zjistit, že bylo dosaženo harmonizovaného stavu? V běžném významu tohoto slova se vždy harmonizuje něco s něčím.

4. Zvýšená činnost alfa-vln po aplikaci

- lze jistě interpretovat jako přechod testované osoby do stavu duševního klidu. Bylo by na místě srovnání s „bezkontaktním“ působením jakéhokoliv obrázku nebo objektu, na který by se pokusný subjekt soustředil.

5. Přístroj ARTTEST II.

- Není vysvětleno, co vlastně měří a jak.

6. „Prostředek ART BODYGUARD není vázán na zrakový orgán, protože jeho účinnost je dána informací, která je zprostředkována elektromagnetickou silou, fotony a elektrony na úrovni interakce polí daného prostředí. Jeho aplikace se provádí kontaktním nebo bezkontaktním přiložením dlaně pravé ruky na prostředek.“

- O jaký druh informačního signálu se jedná, není-li vázán na zrakový orgán. Ruka není vybavena optickým systémem, který by umožňoval obrázek „sejmout do organismu“, nemá ani žádné fotoreceptory – pro ruku to prostě je jen blízké těleso vyzařující část spektra elektromagnetickémo záření. U bezkontaktní aplikace ozařuje každá část obrázku každou část ruky a naopak. Hypotetická informace nesená strukturou obrázku se takto dokonale mění v šum. Vyzařuje prostředek elektrony? Proč má být přikládána pravá ruka a ne levá?

7. Údržba artterapeutických prostředků – otírání ve směru hodinových ručiček.

- Proč nelze prostředek otírat v obráceném směru, respektive jakkoliv?

8. K termovizním snímkům.

- Termovize je metoda zobrazení rozložení teplot na povrchu nějakého tělesa na základě vyzařování infračerveného záření. Podle vlnové délky tohoto záření lze určovat teplotu objektu. Medicínou byla tato metoda po počátečním optimismu v období 60 a 70. let téměř opuštěna, protože se ukázala jako málo spolehlivá. Praktické použití je proto omezeno na porovnávání prokrvení symetricky uložených částí těla, např. v plastické chirurgii (levá a pravá ruka apod.). Infravizní snímkování je nutno provádět za vysoce standardizovaných podmínek. Změny v termogramech zpravidla svědčí o změnách prokrvení, jsou však silně ovlivňovány teplotou prostředí, pocením, prouděním vzduchu apod. Vyšetřovaná osoba se musí například před snímkováním až několik desítek minut teplotně stabilizovat v daném prostředí. Nelze porovnávat snímky před aplikací a po aplikaci čehokoliv, pokud není zajištěna absolutní konstantnost výše uvedených podmínek. Srovnávány by měly být snímky po aplikaci „léčivého“ a „placebového“ obrázku, aniž by vyšetřovaná osoba věděla, který obrázek byl použit. Analogický přístup by měl být uplatněn při veškerém testování artterapeutických produktů.

Další poznámky:

1. Hovořit o „energetické harmonizaci srdce, oběhového systému, sleziny, žaludku, slinivky, jater aj.“ je natolik zavádějící, že toto tvrzení lze charakterizovat jako klamání zákazníků. Především proto, že nikdo není schopen vysvětlit, co přesně znamená „energetická harmonizace“.

2. Bez podrobného a přírodovědně srozumitelného vysvětlení výše uvedených otázek nelze artterapeutickou metodu hlouběji hodnotit, případně o ní diskutovat na vědecké úrovni.

3. Tvrzení přírodovědného charakteru, jimiž je vysvětlován mechanismus terapeutického působení, je nutno doložit citacemi standardní vědecké (nikoliv alternativně medicínské) literatury.

4. Je nutno předložit protokoly experimentů, které by dokazovaly specifické léčebné působení metody, tj. oddělovaly ryze psychologické efekty od efektů podmíněných fyzikálními interakcemi. Autorka metody se nemusí obávat, že by její výsledky mohly být zcizeny nebo jinak zneužity. Naopak, bylo by to vnímáno jako vstřícné gesto a základ pro další diskusi.

Předběžný závěr:

Podle dostupných materiálů se dle mého názoru artterapie jeví s pravděpodobností hraničící s jistotou jako typická alternativně medicínská metoda založená výhradně na placebovém efektu. Přírodovědně orientovaná tvrzení o energiích, polích, rezonancích, harmonizaci apod. se jeví jen jako pseudovědecké názory, kombinace přírodovědných banalit, nepřesností a nepochopených fyzikálních či biofyzikálních problémů. Mají vyvolávat zdání vědeckosti metody.

Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.

Přednosta Biofyzikálního ústavu LF MU v Brně

Člen vědeckých rad LF a PřF MU v Brně

Pozn. Na pracovišti autora tohoto stanoviska se léta prováděla vyšetření pacientů termovizní kamerou, takže je s ní obeznámen i prakticky.