Olovo v preparátech ájurvédské medicíny

Zastánci tradičních nebo tradicí inspirovaných medicínských škol často uvádějí, že jejich postupy jsou když už ne schopné vyléčit téměř vše, tak že jsou alespoň bezpečné. Toto tvrzení se v případě fytoterapie rozšířilo mezi laiky a bohužel asi i mezi část odborné veřejnosti. Skutečnost je však jiná.

Řada bylinných preparátů významně interaguje s řadou používaných léků; třeba taková třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která jen s malou nadsázkou více či méně interaguje skoro se vším, je jednou z nejčastěji používaných bylin. Jiné látky používané v tradiční medicíně mohou být významně toxické; velmi známý je takový podražec užovník (Aristolochia serpentaria), bylina používaná v tradiční čínské medicíně např. na čištění krve, který může způsobit selhání ledvin nebo vyvolat nádor močového měchýře. Vedle těchto dosti podstatných nežádoucích účinků může také docházet ke kontaminaci preparátů během výroby. V případě bylinných preparátů ájurvédy je dlouho známo, že zhruba pětina preparátů je kontaminována těžkými kovy, pro přesnost dodejme, že jde jen o preparáty vyrobené v USA nebo v Indii.[1] Problém se ale netýká jen USA, podobný problém s kontaminací léčivých bylin těžkými kovy byl prokázán i v Polsku.[2] Práce Harrise a kol. prokázala nejméně jeden těžký kov na detekovatelné úrovni v každé z testovaných bylin. Práce je zajímavá především tím, že je dále analyzován klinický význam po zvážení typického způsobu užití. Pokud bylo modelovou situací jednorázové podání a pokud byla předpokládaná poměrně malá dávka, tak pouze necelé 1 % preprarátů představovalo riziko v tom smyslu, že expozice těžkým kovům z daného preparátu byla významná při srovnání s expozicí těžkým kovům v běžném životním prostředí. Za podmínek chronického užívání a za předpokladu vysoké biologické dostupnosti riziko narůstá, rizikových již téměř 70 % preparátů.[3]

V některých případech je obsah těžkých kovů tak vysoký, že může vyvolat otravu. Gunturu a kol. z Yale University School of Medicine popisují právě takový případ: Žena léčící se s diabetem 2. typu a s arteriální hypertenzí přišla na pohotovost s bolestmi břicha, nevolností a zvracením. Vyšetřením byla zjištěna jen anémie (chudokrevnost). Byla tedy vybavena léky na nevolnost a měla se obrátit na praktického lékaře. O pět dní později pacientka přišla opět na pohotovost se zhoršením stavu. Následovalo rozsáhlejší vyšetřování, při kterém bylo zjištěno tzv. bazofilní tečkování erytrocytů (červených krvinek) při mikroskopickém vyšetření krevního nátěru. Proto bylo provedeno cílené toxikologické vyšetření, při kterém byla zjištěna hladina olova v krvi více než desetkrát překračující normální hodnoty. Dalším dotazováním bylo zjištěno, že pacientka zhruba 5 až 6 týdnů užívala ájurvédský preparát Jambrulin (Unjha Ayurvedic Pharmacy) jako podpůrnou terapii diabetu. Před dvěma týdny preparát vysadila. Dotazem bylo zjištěno, že její dva sourozenci také užívají Jambrulin. Následná kontrola potvrdila, že i oni mají výrazně zvýšenou hladinu olova v krvi. Tablety Jambrulinu byly dále analyzovány. Bylo zjištěno, že v tabletě je 21,5 mg olova, což odpovídá hmotnostnímu zlomku v tabletě 3,5 %. Autoři dokonce pořídili rentgenový snímek tablety, který byl díky vysokému obsahu kovu jastně kontrastní a vůbec nevypadal jako snímek slušně vychované tablety. Byly kontaktovány patřičné orgány veřejné správy.[4] Ty ovšem moc pořídit nemohly, protože dovoz Jambrulinu byl v té době již několik let zakázán.[5]

Tak vysoký obsah olova jistě vzbuzuje pochybnosti o tom, jak vlastně probíhá výrobní proces, předsudky o kvalitě indického průmyslu jsou všeobecně rozšířené. Skutečnost je však mnohem horší a zdá se, že u takto významné kontaminace jde o úmysl výrobce. Tedy nemám na mysli chemickou válku, kontaminace je totiž míněna dobře. Zvláštní skupinou herbální medicíny v Indii je Rasa Shastra, která se zabývá léčebným použitím kovů, minerálů a drahých kamenů jako doplňků k léčivým rostlinám. Předepsanými úpravami by se měly toxické kovy přeměnit na netoxické a léčivý efekt podporující bhasma. Bohužel je možné, že ve skutečnosti by mohla tato úprava mohla alespoň v některých případech naopak zvýšit biologickou dostupnost těžkých kovů a tím naopak zvýšit i toxicitu.[6]

Ájurvéda a další tradiční herbalistické léčebné postupy, včetně akceptování rasa shastra jako efektivního a neškodného postupu, mají v Indii velmi silné kořeny. Když například Sathe a kol. publikovali kazuistiku dvouleté dívky, které přivodil vážnou otravu olovem několik měsíců podávaný ájurvédský preparát na podporu růstu[7], publikace vyvolala razantní odezvu. Gupta a Pallavi z Gaur Brahman Ayurvedic Medical College se jen ohradili, že ájurvéda není jediná herbalistická škola v Indii. Navíc pokládají za prokázané, že ájurvédské toxické množství těžkých kovů neuvolňují, tedy že se vlastně nejedná o otravu olovem z ájurvédského preparátu ale o otravu olovem neznámého původu.[8] Ruknuddin, jehož afiliace »Department of Rasa Shastra and Bhaishajya Kalpana, Institute for Post Graduate Teaching and Research in Ayurveda, Gujarat Ayurved University, Jamnagar, Gujarat, India« vyzařuje kouzlo nefalšované exotiky, nejprve konstatuje, že droga může být panacea nebo jed. Myšlenku pak dále rozvádí, že jedem se droga stává jen pokud je špatně připravena. A tedy že vlastně nejde o principiální problém ájurvédy, ale o pochybení konkrétního ájurvédisty, který podal léky špatně.[9]

Popsaný případ ukazuje, že nestačí spoléhat na orgány státní správy, a to ani v případě, že se chovají naprosto racionálně. V době, kdy si lze na Internetu pořídit prakticky cokoliv, mají zákazy nebezpečných preparátů jen omezený dopad. Mnohem více udělá dle mého názoru systematická osvěta, podpora kritického myšlení a v neposlední řadě i propagace přírodovědného vzdělání.


Literatura:

1. Saper RB et al.: Lead, mercury, and arsenic in US- and Indian-manufactured Ayurvedic medicines sold via the Internet. JAMA 2008;300(8):915-23. online: http://jama.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=182460

2. Kalny P et al.: Determination of selected elements in different pharmaceutical forms of some Polish herbal medicinal products. Acta Pol Pharm 2012;69(2):279-83. online: http://www.ptfarm.pl/pub/File/Acta_Poloniae/2012/2/279.pdf

3. Harris ESJ et al.: Heavy Metal and Pesticide Content in Commonly Prescribed Individual Raw Chinese Herbal Medicines. Sci Total Environ 2011;409(20):4297-305. online: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3163780/

4. Gunturu KS et al.: Ayurvedic herbal medicine and lead poisoning. J Hematol Oncol 2011;4:51. online: http://www.jhoonline.org/content/4/1/51

5. US bans sale of 3 Indian herbal products. The Times of India, 30. prosince 2005. online: http://timesofindia.indiatimes.com/world/us/US-bans-sale-of-3-Indian-herbal-products/articleshow/1352107.cms

6. Koch I et al.: Bioaccessibility of lead and arsenic in traditional Indian medicines. Sci Total Environ 2011;409(21):4545-52. online: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0048969711008163

7. Sathe K et al.: Acute renal failure secondary to ingestion of ayurvedic medicine containing mercury. Indian J Nephrol 2013;23(4):301-3. online: http://www.indianjnephrol.org/text.asp?2013/23/4/301/114485

8. Gupta KL, Pallavi G: Acute renal failure secondary to ingestion of unknown mercury containing medicine-not due to Ayurvedic medicine. Indian J Nephrol. 2014 May;24(3):198-9. online: http://www.indianjnephrol.org/text.asp?2014/24/3/198/132027

9. Ruknuddin G: Metallic preparations of Ayurveda: A boon to the ailing humanity. Indian J Nephrol 2014;24:332-3. online: http://www.indianjnephrol.org/text.asp?2014/24/5/332/133044