Stravování podle genotypu, resp. podle krevní skupiny

Další novinkou v „alternativní dietologii“ je tvrzení, že každý člověk by se měl stravovat podle svého individuálního genotypu. Vznikla tak nová disciplína, „nutrigenetika“. Byla už založena mezinárodní společnost, pořádají se kongresy a začal se vydávat časopis „Journal of nutrigenetics/nutrigenomics“. Množství firem nabízí určení genotypu klienta s doporučením „personalizované“ diety.

Jednodušší podobou „nutrigenetiky“ je dieta podle krevních skupin, kterou vymyslel a rozvedl v knize „Výživa a krevní skupiny“ (California Fitness - Bohemia, 1998) s podtitulem „Individuální řešení diety k uchování zdraví, pro dlouhověkost a dosažení vaší ideální hmotnosti“ naturopat Dr. Petr J. d´Adam s Catherine Whitneyovou. Tato dieta vzbudila i v ČR velký zájem a je nyní propagována esoterickými léčiteli na desítkách webových stánek. Podle d´Adama se člověk vyvíjel postupně z lovce s krevní skupinou 0 přes pěstitele se skupinou A až k zvláštnímu, záhadnému typu se skupinou AB. Pro každou skupinu jsou definovány její silné stránky, slabé stránky, zdravotní rizika, dietní profil, výživové doplňky, pohybový režim. Potraviny jsou děleny do tří skupin, na vhodné, neutrální a nevhodné. Nabízeny jsou i celodenní jídelníčky, speciální pro každou skupinu. Např. lovec, skupina 0, by se měl živit hlavně masitou stravou.

Hodnocení: „Nutrigenetika“ i výživa podle krevních skupin jsou metody, které dnes nepochybně slouží jen k tomu, aby si lidé nakupovali doporučené potravinové doplňky. Už dnes představují tyto nové metody milionový bysnys, především v USA. „Nutrigenetika“ nemá žádné opodstatnění a její praktikování bylo také odmítnuto americkým vládním úřadem pro výživu (GAO) jako podvod. Člověk totiž není výživový specialista, je všežravec a je tedy adaptován na nejrozmanitější masitou i vegetabilní stravu, a běžná pestrá strava u zdravého člověka zajišťuje zásobení těla všemi potřebnými látkami. Jisto je, že existují určitě výživové subjektivní preference, které jsou zčásti geneticky, ale především kulturně podmíněné. Další zásadní námitkou je, že mezi lidmi existují rozdíly v tisících různých genů a určit, které z nich souvisejí s výživou a jak z tohoto hlediska navzájem působí, nelze. Speciální diety jsou nutné u některých chorob, ty se ale neřídí krevní skupinou, ale povahou a stadiem choroby. Nelze ovšem vyloučit, že v budoucnosti budou zjištěny určité genetické a tedy i metabolické typy, u nichž bude vhodné výživu určitým směrem individuálně upravit.

Proti léčbě podle krevních skupin lze mít další námitky: Nikdo neví, jaká byla evoluce lidských krevních skupin. Není jasné, proč by měl mít někdejší lovec právě skupinu „0“ nebo pěstitel skupinu „A“ a proč by i dnešní lidé měli být děleni na lovce, pěstitele atd. Doporučované potraviny jsou vybírány zcela náhodně, bez jakékoli logiky. Že by měl „lovec“ jíst např. papriky, kedlubny a švestky a vyhýbat se květáku, olivám a žampionům, jsou výmysly. Z evolučního hlediska nedává teorie smysl: pokud by skutečně platil d´Adamův předpoklad, pak by lidé určitého typu automaticky své speciální dietě dávali přednost. Není také důvod, proč se řídit krevními skupinami a nezvolit třeba jiné geny. Závěr: dieta podle krevních skupin je čiré šarlatánství.