Kletba

Kletba je výrok, který může prostřednictvím magického (viz Magie) působení s odvoláním na přírodní síly, Boha nebo duchy poškodit prokletou osobu. V nepřesně určené budoucnosti ji postihne neštěstí nebo zemře. Kletba byla používána jako trest už v primitivních kmenových společnostech a vyslovoval ji zpravidla šaman, kouzelník. Dosud se údajně používá u haitských Afroameričanů. Kletba byla používána téměř ve všech kulturách, keltské, antické, muslimské, židovské, hinduistické i křesťanské, a měla proto i různé formy, někdy náboženskou, jindy lidovou tradiční. Proklít lze nejen osobu, ale i určitá místa nebo domy, např. Sargasové moře, středověké zámky, nebo se do cesty osoby pokládají prokleté předměty. Návštěva takových míst má být nebezpečná. Kletba se také stala vděčným motivem v různých mytologických líčeních, pověstech, pohádkách. Termín kletba se nesmí zaměňovat s „klatbou“, což je církevní rozsudek bez magického působení. Od slova kletba je odvozeno i slovo „klít“, které je však chápané jen jako vulgární řeč, nadávání.

Hodnocení: Kletba není jen mýtická a nefunkční záležitost. Pokud byla vyslovena uctívaným šamanem, byla skutečně účinná a často se vyplnila. Mechanismus účinku kletby je dnes vysvětlen, nejde o žádnou magii. Jde o psychický jev, v podstatě o autosugesci. Provinilá osoba přijme trest jako realitu a věří v jeho účinek. V krajním případě může vést kletba skutečně i k psychickému přijetí smrti, následovanému např. odmítáním potravy s psychosomatickými následky, zhroucením psychiky, imunity a podlehnutí zranění nebo infekci. Tento efekt se nazývá „nocebovým“ (viz Nocebo). Jde o stejný princip, na jakém je založeno pozitivní placebové (viz Placebo) působení, využívané medicínou vědeckou i alternativní jako automatický nebo cíleně sugescí potencovaný proces.