Racionalita

Racionalita (z lat. „rationalitas“ - schopnost myšlení), podobně jako slova racionalizovat nebo racionalismus, je termín související s rozumem, myšlením. Používá se v mnoha různých významech a mnozí jej považují za termín s největším množstvím méně či více odchylných významů a definic. V poněkud jiném smyslu se používá ve vědě, filozofii, matematice, ekonomice, přírodních i sociálních vědách nebo v běžné řeči. Uvedeme hlavní konotace: 1/ Racionalitou označujeme schopnost poznat kauzální vztahy mezi věcmi a určit, jaké prostředky je nutno volit k dosažení určitého cíle. V tomto smyslu chápe racionalitu věda. Racionalita je její základní vlastností, přímo podstatou vědy, vědeckého myšlení a vědecké metody. Právě takovou roli hraje racionalita, resp. kritický racionalismus i v oblasti moderního skepticismu. 2/ Racionální je posouzení určitého úkolu nebo cíle jako cíl správný, rozumný, zdůvodněný. 3/ Jako racionální se také chápe vzorový (logický) postup při hodnocení určitého procesu a při posouzení jeho dalšího vývoje. 4/ V běžné řeči se jako racionální označuje výsledek myšlení, který je nejen „rozumný“, přiměřený, srozumitelný, koherentní, ale i úspěšný, užitečný, praktický, ekonomický, zdůvodnitelný, akceptovaný. Snad nejjednodušší je definovat racionalitu jako opak iracionality, což je jednání nepoužívající rozum, tedy jednání spontánní, reflexní, instinktivní, emotivní, často mylné, chybné, rozporné, neúčelné, magické, nerespektující fakta a logiku (viz Iracionalita). Někdy je racionalita mylně zaměňována s logikou. Racionalita je však pojem podstatně širší než logika, což je myšlenkový proces vycházející z daných faktů, a dedukcí vedoucí k zákonitému výsledku.