Čchi-kung

Čchi-kung (Quigong, Qi gong, Chi Kung) je starou čínskou lidovou meditační a léčebnou technikou, která je označována jako „věda a praxe“ síly čchi (viz Akupunktura). Souvisí těsně s čínskou filozofickou tradicí a stala se také součástí léčebného systému Doslovný překlad slov čchi-kung je „kultivace, rozvíjení energie“. Postupně se čchi-kung rozvinul do různých forem, meditačního i bojového charakteru s různým filozoficko-náboženským zaměřením, s rysy taoismu, konfucianismu, buddhismu i tibetské filozofie. Podle čínských představ je smyslem čchi-kung a podobně i Tai-či odstranění blokády čchi a umožnění jejího nerušeného proudění v těle, a tím zlepšit fyzické i psychické zdraví. Cvičení sestává ze tří složek: tělesného cvičení, uvědomovaného a kontrolovaného dýchání a hluboké koncentrace na různé části nebo funkce těla. V současné době se v Číně čchi-kung pěstuje ve dvou hlavních podobách, aktivní, pohybové, a spíše meditační, tzv. „tiché“. Variabilita provádění čchi-kung je extrémní, v Čínské lidové republice bylo popsáno 3600 různých forem. V Číně byl čchi-kung v době kulturní revoluce považován vzhledem k jeho duchovní povaze za kontrarevoluční a byl zakázán, ale v 80. letech 20. století byl zákaz zrušen a čchi-kung prodělal obrovský rozvoj. Čchi-kung se stále rychleji šíří i v západním světě, ale zpravidla není praktikován v plném rozsahu, spíše jen v zjednodušených formách: meditacích, „kung fu“ a “tai či“. První je základní, cvičebně-meditační čchi-kung, druhé je bojové umění, a třetí jakési taneční cvičení, „vnitřní bojové umění“.

Hodnocení: Představa o existenci duchovní energie čchi má samozřejmě nevědecký charakter. Prastarý názor, že čchi-kung-léčitelé pomocí svých prstů aktivují čchi pacienta nebo ji do pacientů vlévají, je nutno odmítnout, podobně jako modernější tvrzení, že schopnosti mistrů jsou důkazem parapsychologických schopností. Přesto lze čchi-kung hodnotit pozitivně, protože tělesná a mentální cvičení spolu s důrazem na řádnou životosprávu zvyšují tělesnou zdatnost, sebevědomí i schopnost sebeovládání, mohou ovlivnit průběh některých chorob, a meditační složka má nesporně psychoterapeutické, relaxační působení. Léčebný efekt u psychických poruch i u některých funkčních tělesných potíží je srozumitelný, protože se zde vedle zvýšení tělesné zdatnosti uplatní i placebový efekt a autosugestivní působení, jako při každém jiném způsobu léčení relaxačními, autosugestivními metodami nebo při léčení vírou. Často udávaný léčebný vliv na řadu organických chorob se však objektivně nepodařilo s jistotou prokázat.