Zázraky

Za zázrak (z latinského miraculum) v náboženském slova smyslu se považuje výjimečná událost rozumem nevysvětlitelná, porušující přírodní zákony, kde se předpokládá zásah nadpřirozené bytosti, nejčastěji Boha. Metaforicky, v lidové řeči, může být zázrakem cokoli mimořádného. Víra v zázraky se součástí téměř všech náboženství. Její všeobecné rozšíření je výrazem vrozené touhy člověka po záhadách, a souvisí proto s magií a mystikou. Katolická církev již kánonizovala stovky svatých, u nichž je podmínkou dosažení svatosti průkaz, že učinili alespoň jeden zázrak, což musí ověřit vatikánská komise pro ověřování zázraků. Některé zázraky se stanou spontánně, jiné jsou vyvolány modlitbou. Mezi klasické zázraky patří zjevení, např. Panny Marie nebo postavy Krista, krvácení soch svatých (viz Plačící madony), stigmata na těle hluboce věřících (viz Stigmata), ale nejčastěji jsou to zázračná vyléčení z těžké choroby nebo dokonce zmrtvýchvstání. Nejvíce zázračných vyléčení se odehrálo v Lourdech, kde měla Bernadette Soubirousová v r.1858 údajně vidění Panny Marie. Existují nesčetná svědectví osob, které takové zázraky údajně viděly nebo samy prožily.

Hodnocení: Představa o zázracích je z hlediska skepticismu nepřijatelná. Zázrakem je vždy nějaká materiální událost, vyléčení, oživení, vznik rány, produkce slz, která by však měla být podle zastánců víry v zázraky vyvolána nemateriálním, duchovním působením z nadpřirozeného světa. Možnost ovlivnění materie nemateriálním působením však nelze z fyzikálního hlediska připustit Odporuje to zákonu o zachování energie. Logickými argumenty vyvrátil možnost zázraků už filozof D. Hume v r.1748. Hlášené zázraky byly kromě toho mnohokrát prověřovány a v převážné většině případů se zjistilo, že jde o omyl nebo podvod, uskutečněný v zájmu zvýšení zbožnosti věřících. Pokud jde o zázračná vyléčení např. v Lourdech, publikoval D.J. West podrobný rozbor všech 11 případů, které byly církví prohlášeny za zázrak a ve všech případech analýza našla racionální vysvětlení. Pokud jde o slzy na obrazech nebo sochách, především madon, byly z podvodu usvědčeny desítky osob (viz Stigmata) a byl objasněn mechanismus „výroby“ krvavých slz. V mnoha případech zjevení jde pak o pouhé halucinace, někdy kolektivní, jaké jsou známé i z nenáboženské oblasti. Tyto autosugestivní projevy se mohou objevit v emočně vypjaté situaci, ve chvíli naděje na uskutečnění zázraku. Taková atmosféra je uměle navozována právě v Lourdech, kam se organizují zájezdy a pořádají se noční procesí. Je samozřejmé, že existují případy, kde neexistuje dostatek argumentů, které by umožnily podrobné vyšetření „zázračného“ vyléčení, ale to není nejmenší důvod pro víru z nadpřirozený původ jevu. Takové případy zůstanou neobjasněné, avšak důkaz, že jde o zázrak, nelze dedukovat z chybění racionálního vysvětlení. Záhadné, nadpřirozené jevy podobné zázrakům mohou být údajně vyvolány také jinými silami než vůlí Boha, silami magickými, okultními, mimosmyslovými, ale ty se dnes označují jako jevy paranormální (viz Paranormalita).

Odkazy: J. Nickell: Looking for a Miracle. Prometheus Books, Buffalo 1993
West D.J. : Eleven Lourdes Miracles. Gerald Duckworth, London 1957
www.skepdic.com/miracles.html