Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii. Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny. Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM. Zde se omezíme jen na stručný přehled metod a na rámcové hodnocení čínské medicíny.
Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi (Qui, Qi, Ki), která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. meridiánech. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body ležící na meridiánech i mimo ně. Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i živočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo požehování, tzv. moxa. Důležitá je i správná životospráva, ke které kromě doporučení správné výživy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáže tuina. Diagnostika spočívá ve stručné anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu (viz Akupunktura).
Hodnocení: Čínská medicína nebyla v minulosti nikdy jednotným, přesně kodifikovaným systémem. Existovaly různé varianty diagnostiky i léčby, které se předávaly většinou ústní formou. Staré lékařské knihy jsou psány mýtickým, symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Správný převod do jiného jazyka je téměř nemožný. Dalším problémem čínské medicíny je, že v Číně až do konce 18. století neexistovala pitva, takže znalosti čínských léčitelů o stavbě a tedy i funkci lidského těla byly téměř nulové. Všechny léčebné postupy až do dneška mají jen empirickou povahu, ověřování účinku léčebných procedur a medikamentů se neprovádělo. Choroby v moderním slova smyslu čínská medicína nezná, její diagnostika ani není možná a neprovádí se. Řada čínských léčiv, dovážených do západního světa, nemá ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují látky jedovaté, a dnešní, na plantážích pěstované rostliny často obsahují příměsi pesticidů a těžkých kovů. Byly popsány desítky epidemických případů poškození zdraví i úmrtí.
Představy o možnostech čínské medicíny jsou značně přehnané. O tom, že efektivita metod čínská medicíny je sporná, svědčí to, že v Číně v 19. stole rychle převládla západní medicína a domácí medicína byla ve 20. letech 20. století zakázána. Ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Snahy o spojení obou typů medicíny skončily neúspěchem, a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny. Přesto se čínská medicína v současně době v západních zemích rychle šíří, i když jde jen o iracionální módu, a vymýšlejí se nové varianty, často vydávané za metody čínské provenience (aurikulopunktura, Elektroakupunktura dle Volla, veterinární akupunktura). Soutěžit se západní medicínou metody čínské medicíny nemohou. Za užitečné komplementární metody lze považovat jen celotělovou akupunkturu, pracující na reflexním a placebovém podkladě, dále tělesná a duchovní cvičení, zatímco čínské léčivé preparáty jsou rizikové a jejich léčebný efekt dosud neověřený.
Odkazy: Alternativní medicína, možnosti a rizika
Akupunktura, mýty a realita
Die Andere Medizin
Škrabánek
Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi (Qui, Qi, Ki), která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. meridiánech. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body ležící na meridiánech i mimo ně. Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i živočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo požehování, tzv. moxa. Důležitá je i správná životospráva, ke které kromě doporučení správné výživy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáže tuina. Diagnostika spočívá ve stručné anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu (viz Akupunktura).
Hodnocení: Čínská medicína nebyla v minulosti nikdy jednotným, přesně kodifikovaným systémem. Existovaly různé varianty diagnostiky i léčby, které se předávaly většinou ústní formou. Staré lékařské knihy jsou psány mýtickým, symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Správný převod do jiného jazyka je téměř nemožný. Dalším problémem čínské medicíny je, že v Číně až do konce 18. století neexistovala pitva, takže znalosti čínských léčitelů o stavbě a tedy i funkci lidského těla byly téměř nulové. Všechny léčebné postupy až do dneška mají jen empirickou povahu, ověřování účinku léčebných procedur a medikamentů se neprovádělo. Choroby v moderním slova smyslu čínská medicína nezná, její diagnostika ani není možná a neprovádí se. Řada čínských léčiv, dovážených do západního světa, nemá ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují látky jedovaté, a dnešní, na plantážích pěstované rostliny často obsahují příměsi pesticidů a těžkých kovů. Byly popsány desítky epidemických případů poškození zdraví i úmrtí.
Představy o možnostech čínské medicíny jsou značně přehnané. O tom, že efektivita metod čínská medicíny je sporná, svědčí to, že v Číně v 19. stole rychle převládla západní medicína a domácí medicína byla ve 20. letech 20. století zakázána. Ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Snahy o spojení obou typů medicíny skončily neúspěchem, a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny. Přesto se čínská medicína v současně době v západních zemích rychle šíří, i když jde jen o iracionální módu, a vymýšlejí se nové varianty, často vydávané za metody čínské provenience (aurikulopunktura, Elektroakupunktura dle Volla, veterinární akupunktura). Soutěžit se západní medicínou metody čínské medicíny nemohou. Za užitečné komplementární metody lze považovat jen celotělovou akupunkturu, pracující na reflexním a placebovém podkladě, dále tělesná a duchovní cvičení, zatímco čínské léčivé preparáty jsou rizikové a jejich léčebný efekt dosud neověřený.
Odkazy: Alternativní medicína, možnosti a rizika
Akupunktura, mýty a realita
Die Andere Medizin
Škrabánek