Orthomolekulární medicína

Termín orthomolekulární (ortho - správný, dobrý, molekula - nejmenší částka) medicína (OM) je v naší zemi zatím téměř neznámý. Jen ojediněle se s ním setkáme v reklamách na dovážené přípravky tohoto typu medicíny. Jejím principem je prevence a léčba chorob pomocí podávání látek tělu vlastních v nadměrných dávkách. Základní myšlenkou OM je tvrzení, že člověk je v současné době vystaven četným škodlivým vlivům a živí se nepřirozenou, nezdravou stravou, takže je nutné tělu dodávat nezbytné látky, tedy vitaminy, minerály, stopové prvky, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, někdy i enzymy a hormony ve vysokých dávkách. Jejich i mírný nedostatek má být příčinou různých nespecifických potíží a chronických nemocí. Ideu této metody lze sledovat daleko do minulosti, ale za jejího zakladatele je považován nositel dvou Nobelových cen Linus Pauling, který v r.1968 navrhl koncept i název metody (nejprve jako orthomolekulární psychiatrie). Sám používal megadávky vitaminu C (denně 12 g), A a E a získal si tím obrovskou popularitu. Metoda se rozšířila v USA a záhy po celé západní Evropě. Byly založeny národní (USA, Kanada, Anglie, Německo, státy Beneluxu, Korea aj.) i celosvětové organizace, zakládány časopisy, vydávají se knižní publikace, pořádají se kurzy OM i kongresy. Zastánci OM ji považují za samostatnou větev medicíny. Podle některých má překlenovat prostor mezi konvenční a nekonvenční medicínou, jiní ji proti konvenční medicíně zřetelně vymezují. OM se v současné době stále šíří, používají ji lékaři, léčitelé a doporučuje se i pro samoléčbu. Má samozřejmě silnou podporu ve firmách, vyrábějících potravinové doplňky. Jako léky nejsou nikde preparáty OM uznávány.

Hodnocení: Orthomolekulární medicína je záležitostí spornou. Nejobecnější námitkou je to, že všechny struktury, funkce i metabolismus člověka, jako každého jiného živočicha, se v průběhu evoluce plně adaptovaly na prostředí naší Země, že jsou optimalizovány. Je otázkou, zda lze člověka uměle „vylepšovat“. Dnes je kromě toho dobře známo, jaká je skutečná potřeba jednotlivých vitaminů a stopových prvků, a jsou stanoveny potřebné denní dávky, doporučené Světovou zdravotnickou organizací. Normální pestrá strava zdravého člověka obsahující ovoce a zeleninu tyto dávky vitaminů, minerálů i antioxidantů obsahuje. Není třeba nic dodávat. Průkazu účinků OM bylo věnováno už množství klinických studií různé kvality, které vyznívají rozporně. Většina publikací účinnost popírá. Solidnost OM zpochybňuje i silný komerční zájem výrobních firem a neseriózní reklama. Do té doby, než bude užitečnost podávání zvýšených nebo dokonce megadávek mikroelementů potravy dokázána, je smysluplné jen jejich cílené a správně dozované podávání při jejich prokázaném nedostatku u defektní výživy, při zvýšených nárocích na organismus nebo u těžších chorobných stavů.