Kabala (také Kabbala, kabbalah, cabala aj.. Název je odvozen od slova kibel = přijmout) je židovský náboženský směr. Člověk se má oprostit od všedních starostí a zcela se oddat službě Bohu, studiu a naplňování Božích přikázání (Tóry). Součástí kabaly jsou meditační a mystické praktiky, které se původně předávaly ústně. Později vznikly většinou anonymní spisy o kabale, nejstarší z nich v 7. století. Týkaly se stvoření světa, výkladu bible, morálky, filozofie a obsahovaly také návody k uskutečnění zázraků ve jménu Božím. Kabalu je možné rozdělit na kabalistickou teorii, resp. filosofii doplněnou starými legendami, obsaženou v knihách Jesira a Sohar, a na kabalistickou praxi popsanou v četných dalších magických rukopisech.
Hodnocení: Kabala je náboženské učení s mystickými prvky a udržovala se v židovských kruzích přes celý středověk až do dneška. Přesný původ kabaly není zcela jasný, i když někteří autoři na základě studia tisíců kabalistických spisů soudí, že počátky a kořeny kabaly je třeba hledat v gnostickém hnutí v pozdním starověku na blízkém východě. Postupně se kabala stala integrální součástí judaismu jako legitimní způsob cesty k Bohu. Magie byla jen její nepodstatnou složkou. Přesto se vedle náboženské formy udržovala i esoterická tradice v kabale, v níž hrála značnou roli magie a numerologie, a v minulém století se objevily se i neseriózní výklady některých autorů, jako E. Léviho a Papuse, příslušníků francouzské okultistické školy 19. století. Ti hlásali, že se vznik kabaly datuje do Mojžíšovy doby a do doby odchodu Židů z Egypta, a že kabalu Egypťané přijali od Atlanťanů. Na kabalu se odvolávali a vycházeli z ní i zastánci theosofie i antroposof R. Steiner, a právě tak i G.I. Gurdjieff, od nějž pokračuje souvislá linie až k dnešnímu Enneagramu. Zájem o kabalu se značně zvýšil v druhé polovině 20. století v souvislosti s filozofií New Age a obecným vzestupem zájmu o duchovno i v nežidovských kruzích. Kabala je při tom mylně považována za černou magii, okultní umění, za čarodějnictví, mylně se jí přisuzuje i souvislost s tarotem apod. Vznikají i nové kabalistické skupiny a organizace, např. „Kaballah center“ v USA, ke kterému se hlásí řada celebrit z umělecké sféry. Současní židovští kabalisté i vědci zabývající se kabalou jsou však proti módním výkladům kabaly velice skeptičtí a kritizují je jako hrubou falzifikaci původního učení kabaly.
Hodnocení: Kabala je náboženské učení s mystickými prvky a udržovala se v židovských kruzích přes celý středověk až do dneška. Přesný původ kabaly není zcela jasný, i když někteří autoři na základě studia tisíců kabalistických spisů soudí, že počátky a kořeny kabaly je třeba hledat v gnostickém hnutí v pozdním starověku na blízkém východě. Postupně se kabala stala integrální součástí judaismu jako legitimní způsob cesty k Bohu. Magie byla jen její nepodstatnou složkou. Přesto se vedle náboženské formy udržovala i esoterická tradice v kabale, v níž hrála značnou roli magie a numerologie, a v minulém století se objevily se i neseriózní výklady některých autorů, jako E. Léviho a Papuse, příslušníků francouzské okultistické školy 19. století. Ti hlásali, že se vznik kabaly datuje do Mojžíšovy doby a do doby odchodu Židů z Egypta, a že kabalu Egypťané přijali od Atlanťanů. Na kabalu se odvolávali a vycházeli z ní i zastánci theosofie i antroposof R. Steiner, a právě tak i G.I. Gurdjieff, od nějž pokračuje souvislá linie až k dnešnímu Enneagramu. Zájem o kabalu se značně zvýšil v druhé polovině 20. století v souvislosti s filozofií New Age a obecným vzestupem zájmu o duchovno i v nežidovských kruzích. Kabala je při tom mylně považována za černou magii, okultní umění, za čarodějnictví, mylně se jí přisuzuje i souvislost s tarotem apod. Vznikají i nové kabalistické skupiny a organizace, např. „Kaballah center“ v USA, ke kterému se hlásí řada celebrit z umělecké sféry. Současní židovští kabalisté i vědci zabývající se kabalou jsou však proti módním výkladům kabaly velice skeptičtí a kritizují je jako hrubou falzifikaci původního učení kabaly.