Indigové děti

Termín indigové děti se poprvé objevil v r.1982 v knize “Understanding Your Life Through Color” senzibilky N.A. Tappe, která kolem některých dětí údajně viděla indigovou auru. Přesněji takové děti vykreslili L. Carroll a J. Tober v r.1998 v knize „The Indigo Children“ a přiřkli jim deset typických rysů. Carrollová se o existenci těchto dětí dozvěděla od duchovní bytosti Kryon. Tyto děti mají být obdařeny paranormálními schopnostmi, empatií, telepatií a jsou propojeny s myšlenkami ostatních lidí. Představují tak vyšší stupeň evoluce člověka. Byly vyslány na svět, aby hlásaly „Univerzální pravdu“, upozornily na nedostatky světa a na nutnost jeho zlepšení. Termín i teorie o indigových dětech byly s nadšením akceptovány přívrženci hnutí New Age a jejich následovníky a v posledních letech se rychle rozšířily. O takových dětech byl už natočen i celovečerní film.

Hodnocení: Jde o jeden z nebezpečných recentních esoterických výmyslů. Samozřejmě neexistují žádné vědecké studie, které by existenci indigových děti prokázaly. Indigové děti neexistují už z definice, protože neexistuje žádná aura, natož potom indigová. Další námitkou je, že popisy takových dětí varírují v širokých mezích. Někteří popisují deset, jiní sedmnáct jejich vlastností, které se ovšem nijak podstatně neliší od vlastností normálních, hyperaktivních dětí. Podle některých autorů, včetně psychologů, jsou takové děti ojedinělé, podle paní N.A. Tappe je jich v populaci dětí do věku 10 let 97%. V současné době se tedy podle ní rodí už téměř všechny děti jako indigové. Podle některých psychologů jsou skutečně v současné době děti v průměru trochu jiné, objevují se u nich rysy asertivity, agresivity a sobeckého individualismu, což ale souvisí s negativním vlivem médií, s pořady s magickou a mystickou tématikou, odpovídající New Age filozofii. Ohroženy jsou především děti, vyrůstající v esoterickém prostředí rodičů, zastávajících myšlenky New Age. Podle jiných lze výrazné „indigové“ chování některých dětí pokládat spíše za projev patologie a měly by být vyšetřeny psychologem. Pokud je teorie o existenci indigových dětí akceptována a dítě je v této víře vychováváno, může to vést až k vytvoření „bizarní paranormální identity“, patologickému chování a pocitu nadřazenosti. Vymyšlená „teorie“ o indigových dětech tedy v sobě nenese nic pozitivního. Má ovšem vysokou komerční hodnotu. Informace o indigových dětech ve všech médiích, knižních publikacích, filmu, televizi, videa i zájem všech esoteriků to dosvědčují.