Víru v obecném smyslu lze definovat jako subjektivní přesvědčení o pravdivosti, správnosti určitého tvrzení nebo o existenci určitého fenoménu. Takové přesvědčení ovšem může, ale také nemusí odpovídat skutečnosti. K objektivnímu, intersubjektivnímu potvrzení správnosti takového tvrzení nestačí empirie, je nutné použít vědeckou metodu. Např. tam, kde lze použít experiment, použijeme testování, resp. podle Poppera falsifikaci. Pro takovou víru, která je potvrzena důkazy, se někdy doporučuje používat termín „důvěra“. Podle mého názoru je to však termín slabý, nevystihující pevnost přesvědčení o pravdivosti vědeckého poznání. Termín víra však existuje ještě v jednom významu, kdy se nepředpokládá možnost průkazu pravdivosti. Je to víra v existenci jevů nereálných, duchovních, která se označuje jako víra náboženská. Nejde při tom jen o víru v Boha, protože stejný charakter má víra ve všechny nemateriální, spirituální entity a fenomény. Víru v jevy nemateriální nelze podložit objektivními důkazy, duchovní fenomény leží mimo dosah vědy, nejsou falsifikovatelné. Čeština pro takovou víru nemá zvláštní termín na rozdíl od angličtiny, kde se pro víru náboženskou používá výraz „faith“, zatímco obecný termín pro víru je „belief“.
Hodnocení: Rozlišování obou významů slova víra je nutné. Hranice mezi nimi je totiž naprosto ostrá. Víru v existenci Boha, duchů, duchovních energií apod. nelze totiž ani potvrdit, ovšem ani vyvrátit. Proto diskuse s nábožensky založenými jedinci o existenci Boha nemají žádný smysl. Proto je správný názor většiny moderních skeptiků, že věda a víra jsou dvě zcela odchylné sféry, které se z principu nepřekrývají, a které proto mohou paralelně koexistovat. Stejně zbytečné jsou diskuse se zastánci pseudověd, pokud tvrdí, že jejich disciplína je založena na existenci různých duchovních sil. „Dynamis“ homeopatů, „arcana“ zastánců spagyriky, nehmotná energie „čchi“ akupunkturistů, nemateriální mimosmyslové kontakty parapsychologů, to vše patří do této kategorie. Vyvrátit existenci těchto sil a fenoménů nelze. Proto nelze ani žádat, aby byl podán důkaz jejich existence. Testovat lze takové pseudovědy jen tím, že ověřujeme jejich udávané účinky, např. léčebné. Slovo víra je často v diskusích se zastánci pseudověd a postmodernisty zneužíváno. Ti totiž „pluralisticky“ argumentují tím, že věda se ničím neliší od jejich disciplín, protože vědci také „jen věří“. Tento názor je však zcela mylný, protože víra vědce je podložena intersubjektivně platnými, reprodukovatelnými důkazy a logickými argumenty.
Hodnocení: Rozlišování obou významů slova víra je nutné. Hranice mezi nimi je totiž naprosto ostrá. Víru v existenci Boha, duchů, duchovních energií apod. nelze totiž ani potvrdit, ovšem ani vyvrátit. Proto diskuse s nábožensky založenými jedinci o existenci Boha nemají žádný smysl. Proto je správný názor většiny moderních skeptiků, že věda a víra jsou dvě zcela odchylné sféry, které se z principu nepřekrývají, a které proto mohou paralelně koexistovat. Stejně zbytečné jsou diskuse se zastánci pseudověd, pokud tvrdí, že jejich disciplína je založena na existenci různých duchovních sil. „Dynamis“ homeopatů, „arcana“ zastánců spagyriky, nehmotná energie „čchi“ akupunkturistů, nemateriální mimosmyslové kontakty parapsychologů, to vše patří do této kategorie. Vyvrátit existenci těchto sil a fenoménů nelze. Proto nelze ani žádat, aby byl podán důkaz jejich existence. Testovat lze takové pseudovědy jen tím, že ověřujeme jejich udávané účinky, např. léčebné. Slovo víra je často v diskusích se zastánci pseudověd a postmodernisty zneužíváno. Ti totiž „pluralisticky“ argumentují tím, že věda se ničím neliší od jejich disciplín, protože vědci také „jen věří“. Tento názor je však zcela mylný, protože víra vědce je podložena intersubjektivně platnými, reprodukovatelnými důkazy a logickými argumenty.