Osvícenství

Podle definice ve Wikipedii „Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 17. -19. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství, odpoutané od barokní religiozity a inspirované antikou, logikou a humanismem, vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, do té doby neznámé, které daly základ mj. dnešním konceptům svobody, demokracie, pokroku a lidských práv.“ Základními milníky na cestě k osvícenství byla starořecké antika, renesance a názory filozofů a vědců 17. století, především René Descarta a Francise Bacona, podle nichž by se měl člověk řídit racionálním myšlením. Osvícenství vzniklo v západní Evropě, především ve Francii a Anglii a bylo namířeno proti feudalismu a náboženským dogmatům. Osvícenci věřili, že objevením a dodržováním rozumových zásad lze člověka i celou společnost zbavit duchovní, materiální a sociální poroby. Osvícenci se proto snažili šířit osvětu, vzdělanost, popularizovat vědu, bojovat proti všemožným pověrám a předsudkům. Rozum, opřený o smyslovou zkušenost, měl být svrchovaným soudcem ve všech sporech a problémech, vše nadpřirozené a mimorozumové bylo odmítáno. Osvícenství vedlo k rozvinutí osobních svobod, demokratického cítění, všestrannému rozmachu kultury a ke společenským změnám, které vyústily v Evropě ve velkou francouzskou revoluci, v Americe v boj kolonií o nezávislost. Osvícenské myšlení znamenalo také prudký rozvoj přírodovědy i nových vědeckých humanitních disciplín. Významnou roli na rozvoji vědy měli francouzští encyklopedisté v čele s D. Diderotem, kteří vytvořili rozsáhlou Encyklopedii, Racionální slovník věd, umění a řemesel, souhrn všech vědeckých poznatků tehdejší doby. V kultuře bylo osvícenství vystřídáno romantismem, ve společnosti převládly jiné proudy, ale věda se dále plynule rozvíjela pod osvícenskými ideály až do dneška.

Hodnocení: Osvícenství bylo jedním z nejvýznamnějších přelomů v historii lidstva, protože zdůraznilo prioritní roli rozumu a vzdalo se dědictví konzervativních a náboženských stereotypů. Uvolnilo cestu pro rozvoj kultury, osobní svobody, demokracie a umožnilo prudký rozvoj vědy. a všech jejích jednotlivých oborů. Věda moderní doby i věda dnešní jsou přímým dědicem osvícenských tradic. Současné antivědecké - antiscientistické tendence vycházející s postmoderní filozofie proto zaměřují svou kritiku nejen na dnešní vědu, ale i na její filosofické kořeny, na filozofický skepticismus, redukcionismus, materialismus a tedy i na osvícenství. Dnes běžným dehonestujícím označením vědy a vědců je obvinění z osvícensko-karteziánského (viz René Descartes) myšlení. Bez takového racionálního myšlení by ovšem žádná věda nebyla možná.