Zážitky blízkosti smrti

Někteří lidé, kteří se dostali do blízkosti smrti, popisují zvláštní zážitky, kterým se dnes říká „zážitky blízkosti smrti“ (anglicky near-death experience). Do středu pozornosti veřejnosti se však dostaly teprve zásluhou Elisabeth Kübler-Rossové, která se věnovala problémům smrti a umírání, a zejména po publikaci knihy amerického lékaře a filosofa Raymunda Moodyho (viz Moody Raymond) „Život po životě“ v r.1975. Moody v ní publikoval zprávy o předsmrtných stavech, které sbíral od svých pacientů. Popisované zážitky nejsou hrůzyplné, naopak. Jeho kniha vyvolává představu, že umírání může být mystickým, smiřujícím a povznášejícím prožitkem přechodu do dalšího bytí. Podle Moodyho jsou zážitky u lidí i s různou anamnézou podobné, podivuhodně homogenní. Typická je představa tunelu, se světelnou září na jeho konci, do níž pacienti vstupují. Často se u nich objevovaly pocity odloučení od vlastního těla, tzv. zážitky mimotělové, někdy před jejich zrakem proběhl celý jejich život, setkávali se se zemřelými, svatými aj. Takové pocity však zažijí jen někteří lidé. Většinou to jsou osoby s velkou představivostí, úzkostnější, neurotičtější než je běžný průměr, osoby s problémovým dětstvím a vyšší nemocností. Podmínkou takového zážitku je, aby si dotyčný byl vědom, že je blízko smrti a aby byl také alespoň krátkou dobu v bezvědomí. Nábožensky založení lidé tvrdí, že zážitky jsou obrazem cesty do posmrtného života a že dokazují jeho existenci. Podle parapsychologů člověk na hranici smrti může do tohoto světa nahlédnout před svým návratem na zem. Syndrom se záhy stal předmětem i vědeckého zájmu a byla již publikována řada studií i monografií, které se tímto zajímavým problémem zabývaly.

Hodnocení: Popisované zážitky nedokládají existenci posmrtného života. Z biologického hlediska nelze akceptovat dualistickou představu o tělu a duši jako o dvou samostatných entitách. Duševní procesy a duchovní pocity jsou jen projevem mozkové činnosti a zastavují se v okamžiku smrti. Moodyho tvrzení, že zážitky všech osob jsou podobné, což by mohlo potvrzovat existenci mimozemského světa, jsou mylné. Jsou popisovány i zážitky hrůzné, s mučením, démony a obry. Zážitky blízkosti smrti jsou nepochybně projevem patologických změn, probíhajících v metabolicky narušeném mozku, ale všechny mechanismy, které se na vyvolání uvedených pocitů podílejí, dosud známy nejsou. Dokonce se ještě neví, zda se pocity objevují při nástupu bezvědomí nebo naopak při probouzení a obnovení přívodu kyslíku do mozku. Podle dosavadních výzkumů se na vzniku těchto zážitků uplatňuje několik faktorů. Dochází k nedostatečnému okysličování mozku, zatímco stoupá koncentrace oxidu uhličitého v krvi. V důsledku omezení fyziologických útlumových procesů jsou aktivovány buňky ve zrakové a sluchové oblasti mozku. Dojde proto k halucinacím. Chybějí smyslové informace z periferie a ztrácí se tak koordinace jednotlivých částí mozku a dochází k informačnímu šumu. Současně se ve zvýšené míře uvolňují endorfiny, které navozují pocity klidu a míru. K těmto závěrům vede nejenom biochemický a elektroencefalografický průkaz takových změn, ale i klinické experimenty na dobrovolnících. Zjistilo se např., že podání některých halucinatorních drog, zejména ketaminu, vyvolává podobné efekty. Podařilo se osvětlit i některé dílčí pocity, např. dojem letu tunelem ke světlu. Souvisí to se soustředným uspořádáním nervových buněk v sítnici a zrakovém nervu a koncentricky postupující anoxií. Výzkum procesů v kritických stadiích života pokračuje.

Odkazy: Nosková V.: Věda zkoumá tunel do věčnosti. Zpravodaj SISYFOS 9, 2-3/2003
The Skeptic,s Dictionary, www.skepdic.com
Woerlee G.M.: Mortal minds. De Tijdstroom, Utrecht, 2003