Waldorfská škola

Vedle tradičního školství existují i různé alternativní systémy, z nichž nejznámějším a nejrozšířenějším je jistě školství waldorfské (WŠ). První takovou školu založil Rudolf Steiner (viz Antroposofie) v r.1919 ve Stuttgartu. WŠ je založeno na zcela originálních principech, které vycházejí ze Steinerovy antroposofie. Jde o mystickou nauku, která je konglomerátem náboženských, okultních a pseudovědeckých představ včetně alchymie, astrologie a spiritismu, doplněným bohatou Steinerovou fantazií. Z antroposofie pak Steiner odvodil i kuriózní představy o vývoji člověka: člověk existuje od počátku kosmu, podléhá reinkarnaci (viz Reinkarnace), jeho tělo se skládá ze 4 částí, z těla fyzického, astrálního, éterného a z Já; má 12 smyslů, vyvíjí je v několika 7letých fázích, duše prostupuje celé tělo, k poznání lze dospět jasnozřivostí apod. Vše je ve zřejmém rozporu s vědeckými poznatky. Do školské výuky zavedl Steiner několik originálních prvků. Vyučuje se v blocích, tzv. epochách, jeden předmět po druhém a ve dvouhodinových celcích, číst se děti učí až po 7. roce, typická je absence učebnic a moderních audiovizuálnch pomůcek, neklasifikuje se známkami, bohatě se využívá výtvarné a pohybové výchovy, žáci se vyučují individuálně a ponechává se jim maximální volnost, školou je provází jen jeden učitel. Nezbytnou součástí výchovy je i speciální tanec, eurytmie, inspirovaný antroposofickou filosofií a astrologií. Waldorfské školství se nejprve rozšířilo ve střední Evropě, především v Rakousku a Švýcarsku, a pozvolna se šíří do celého světa. Nový impuls dostal rozvoj WŠ s příchodem postmodernismu. V současné době existuje ve světě více než 800 WŠ. Do České republiky proniklo WŠ teprve po r.1990 a je dnes zcela nekriticky propagováno. V současnosti je u nás několik mateřských WŠ, sedm základních a jedna střední WŠ. Jejich další rozvoj je v současné době zbrzděn požadavkem státu, aby se WŠ zařadilo do nového školského systému a zbavilo se své výlučnosti. V řadě západních států je WŠ terčem silné kritiky. V USA jsou WŠ považovány za školy náboženské a jsou tedy povoleny jen jako soukromé školy, jinde, např. v Německu a Holandsku jsou kritizovány iracionální nebo i rasistické prvky ve výuce WŠ. Rozsáhlé diskuse probíhají i na internetu, ve kterých však převažuje nekritická, nadšená propagace WŠ se strany jajích zastánců.

Hodnocení: Steinerovi se podařilo intuitivně objevit některé pozitivní prvky ve výuce dětí, ale nepřijatelná je jeho mystická filosofie, ke které se sice učitelé WŠ explicitně nehlásí, ale která je pevně zakotvena v osnovách a programu výuky. Přestože se zdůrazňuje volnost a individuálnost výchovy, ve skutečnosti má WŠ rigidní koncepci a od svého vzniku se prakticky nevyvíjí. Náboženská a ideologická povaha WŠ je nesporná, učitelé mají podrobné vzdělání v antroposofii a jsou vychováni jako kněží. Z četných námitek proti WŠ uvedeme jen některé: Přednostní zaměření na duchovní stránku, náboženský charakter školy, absence výchovy ke kritickému myšlení, strnulost pedagogiky, nedemokratická výchova dětí, málo diferencovaná výuka, neinformovanost rodičů o podstatě antroposofie. I některé z pedagogických principů, jako je význam životních etap a Hippokratových typů pro výuku, pozdní výuka čtení, omezené využívání moderních technických pomůcek nebo vazba na jednoho učitele jsou předmětem kritiky. Hodnocení výsledků WŠ je rozporné. Udávané přednosti WŠ dosud nebyly jednoznačně ověřeny pedagogickou vědou a teprve budoucnost ukáže, zda jde v případě WŠ jen o módu, nebo o životný systém schopný vývoje a také soutěže s dnešním rychle se vyvíjejícím a modernizujícím se školstvím.

Odkazy: Grandt G., Grandt M.: Waldorf Connection. Alibri Verlag, Aschaffenburg 1998
Heřt J.: Antroposofie a waldorfské školství. In: Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002, 144-161
Heřt J.a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, antroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha 1997
Jacob S.-CH., Drewes D.: Aus der Waldorfschle geplaudert. Alibri Verlag, Aschaffenburg 2004
Splítková J.: Marginalie se bouří. Obrana školských standardů před snivými experimenty. Zpravodaj SISYFOS 5, 2/1999
Zlatník Č.: Bludný základ Steinerovy waldorfské pedagogiky. Zpravodaj SISYFOS 5, 2/2999
Zlatník Č.: Sisyfovská klání s waldorfskou pedagogikou. Zpravodaj SISYFOS 9, 2-3/2003