Virgule

Proutkaření je jedním z nejstarších způsobů, jak vyhledávat podzemní vodu, ložiska rud nebo různé poklady. Proutek - virgule není nic jiného než částečně rozštípnutý prut, který proutkař drží za ohnuté, napružené konce. V místě, kde je hledané ložisko, se proutek prudce, nečekaně skloní hrotem k zemi, dojde k tzv. proutkařské reakci. Proutkaři údajně existovali už ve starověku, ale přesnější údaje pocházejí teprve z 15. století, z konce středověku. Proutkaření a proutkařské nástroje se od té doby, přes rychlý rozvoj techniky, nijak nezměnily. Proutkaření nejen nezaniklo, ale v současné době se zájem o ně dokonce zvýšil. Dodnes je vyhledávání vody virgulí oceňovanou profesí, existují i specializované proutkařské firmy na vyhledávání vody, a v účinnost proutku věří i mnoho českých vysokoškolsky vzdělaných geologů. Možnosti proutku využívají dnes kromě hledačů vody také různí amatérští archeologové, kteří pátrají po kovových předmětech na prehistorických, nejčastěji keltských sídlištích. Jinou kategorií proutkařů jsou senzibilové, kteří pomocí proutku nebo kyvadla lokalizují na mapách místo pobytu zločince nebo ztracených dětí, a konečně proutek používají i dnešní léčitelé. Ti vyhledávají v bytech nemocných tzv. geopatogenní zóny, které mají být příčinou nemoci. Dokáží také lokalizovat nemocné orgány a určit i příslušný lék, i když k tomuto účelu častěji používají siderické kyvadlo, které má být nadáno stejnou schopností jako virgule. Ne každý je však obdařen schopností využívat proutek. Člověk musí být schopen citlivě na proutek reagovat, musí být senzibilem.

Hodnocení: Možnost určit pomocí proutku místo výskytu vody nebo čehokoli jiného lze s jistotou odmítnout. Jedním z těch, kdo na základě zkušenosti považovali proutkaření za pověru, byl už slavný mineralog Agricola. Jasně se vyjádřil ve svém díle „De re metallica“. Dnes víme, že taková možnost odporuje všem vědeckým poznatkům o vodě, proutku i člověku. Neexistuje totiž žádné zemní záření nebo jiná informace, kterou by voda nebo rudné ložisko „vysílalo“ na zemský povrch. Proutek není ničím jiným než kouskem dřeva, které není právě dobrým vodičem energie, a člověk zase nemá v sobě žádný detektor přepokládaného záření nebo vlnění. Možnost detekovat cokoli pomocí proutku vyloučily i četné exaktně provedené experimenty s hledáním vody, různých předmětů nebo s diagnostikou chorob. Řadu takových experimentů provedli i američtí a němečtí skeptici. Zbývá vysvětlit zdánlivé úspěchy proutkařů. Skutečnost je prostá. Zkušený proutkař, hledající vodu, je obvykle dobře obeznámen s hydrologickými poměry v krajině a navíc se může orientovat podle reliéfu terénu a podle druhu a kvality vegetace. To vše mu umožní dobře odhadnout nebo i s jistotou určit, kde se při vrtu musí na vodní zdroj narazit. Lze také vysvětlit, proč je většina proutkařů o svých zázračných schopnostech přesvědčena. Jejich reakce je totiž zpravidla podvědomá a jde proto o sebeklam. Tušení nebo jistota, že v určitém místě se voda vyskytuje, vyvolá podvědomě drobný, tzv. ideomotorický pohyb ruky, který stačí k tomu, aby uvolnil potenciální energii napjatého proutku, drženého v labilní poloze. Fyzikálně lze překvapivou prudkou reakci proutku vysvětlit stejně dobře, jako náhlé vychýlení podobných proutkařských pomůcek, vlaštovky nebo L-tyčky z jejich nestabilní polohy. Věrohodnosti proutkařům dodává mylná představa, že voda se pod zemí vyskytuje jen v podobě úzkých stružek, které je obtížné zachytit. To je omyl, protože voda pomalu protéká plošně mezi vrstvami půdy. Pokud jde o léčitele kteří pomocí proutků určují průběh geopatogenních zón nebo nacházejí na těle pacienta nemocné orgány, jde o sebeklam, psychopatologii, ale nejčastěji o podvod.

Odkazy: Fleissig J.: Zázraky a podvody. Bohemia, Praha 1995
Kašpar E.: Populárně a vědecky o proutkaření. Jednota českých matematiků a fyziků, Praha 1994
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika
Nosková V.: Ten muž chce pomáhat lidem. Zpravodaj SISYFOS 5, 3/1999
Pekárek L., Rojko M.: Proutkaření bez iluzí. Věda a technika mládeži 44, 1990
Prokop P.: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Avicenum, Praha 1983