Věštění

Jakmile začal člověk přemýšlet, staly se středem jeho zájmu otázky života a smrti. Touha po poznání spolu se strachem ze smrti ho pak vedla ke snaze poznat svůj osud, svou budoucnost. Z úvah o tom, co je to smrt, zda je konečná nebo ne, zda a jaký existuje život po smrti, zda a v jaké podobně se člověk může vrátit na Zem, z toho všeho vznikla náboženství a do značné míry i filosofie. Vedle toho ale každý jedinec chtěl znát svůj vlastní osud, svou budoucnost zde na Zemi. Není divu, že se objevili jedinci, kteří vymysleli různé způsoby, jak poznávat budoucnost. V průběhu historie, od starověku přes středověk až do dneška byly vymyšleny desítky, možná stovky nejrůznějších metod k poznání budoucnosti, od naivních až k těm nejsofistikovanějším. Mnohé z nich byly označeny koncovkou -mancie (z řeckého manteia = věštění). K věštbě sloužily především magické metody, založené na principu podobnosti, které se snažily odhadnout budoucnost např. z tvaru a uspořádání útrob ptáků (haruspekce) nebo podle letu ptáků. Podobná byla i anthropomancie, věštění z útrob zabitých lidí. Věštit bylo možno podle rýh na dlani (chiromancie - palmistrie), podle zvolených karet, z kávové sedliny, čajových lístků, pomocí kyvadla, podle struktur na povrchu a pod zemí (geomancie), pomocí vykládání snů, pohledem do skleněné koule apod. Objevily se i některé osobnosti, které byly údajně nadány mimořádnou schopností věštit. Nejslavnější z nich byl bezesporu Nostradamus. Vedle jednotlivců nadaných věšteckými schopnostmi byly ale vybudovány celé disciplíny, které se věštění věnovaly. Byla to především astrologie, kterou dnes úspěšně doplňuje jen o něco málo věrohodnější grafologie. Ve 20. století se objevili ještě senzibilové, kteří mají tak vyvinuté jasnovidné schopnosti, že vidí svým duchovním zrakem nejen do dálky, ale i do minulosti i budoucnosti.

Hodnocení: Poznat budoucnost bohužel nelze, neexistuje žádná možnost vidět a právě tak cestovat do budoucnosti, ale přesto se taková vize stala jedním z nejoblíbenějších témat science fiction literatury. Pro věštce bylo věštění odjakživa jen výnosným obchodem. Pro většinu z těch, kdo si třeba na poutích nechávají věštit budoucnost, jde jistě jen o pobavení, i když ne právě laciné, ale i dnes se najdou lidé, kteří jsou schopni brát věštby vážně. Na některé z nich, osoby labilní a neurotické, může mít negativní věštba i nocebové efekty. Ve většině případů však takový člověk najde ve věštbě posilu, protože věštci svá poselství formulují obvykle tak obecně a široce, že si každý může z věštby podvědomě vybrat jen to pozitivní. Nepochybně se zde uplatňuje Barnumův efekt, selektivní vnímání nebo „wishful thinking“.

Odkazy: The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com