Sugesce

Sugesce je někdy chápána ve smyslu sugerování, tedy vštípení nějaké myšlenky jiné osobě, ale z odborného hlediska je správná definice jiná (Černý): „Sugescí je představa, myšlenka, informace, která je přijímána jako realita bez ohledu na to, zda skutečnosti odpovídá.“ Je to tedy jakási suprarealita, která je přijímána bez racionálního zpracování. K přijetí sugesce přispívá důvěra ve zdroj sugestivní informace, jeho autorita, ať už jde o osobu (lékař, politik) nebo instituci (církev, média). K přijetí sugesce však není nutná sugerující osoba, stačí sugestivně působící předmět (renomovaný léčebný preparát) nebo sugestivně působící prostředí. Sugesce silně závisí na stavu přijímající osoby, na jejích názorech, zkušenosti, okamžité náladě, stupni očekávání. Existují však výrazné vrozené rozdíly v sugestibilitě, kterou lze dokonce podle určitých psychologických kritérií měřit. Jen třetina lidí má sugestibilitu výrazně vyvinutou. Osoba, která akceptuje sugesci jako realitu bez rozumového hodnocení, usměrňuje pak své chování v souhlase s obsahem sugesce. Pomocí sugesce lze ovlivňovat primárně psychiku, především vnímání, např. změnit kvalitu smyslových prožitků, blokovat příjem smyslových informací nebo zmírnit bolest, je možno ovlivňovat i paměť, zpravidla v negativním smyslu, a velmi přístupné sugesci jsou zejména emoce, jaké vyvolává třeba film nebo televizní pořad. Vedle změn psychiky lze sugescí prostřednictvím psychosomatického spojení ovlivnit i fyziologické funkce, např. rychlost tepu, výši tlaku i činnost orgánů zažívacího systému. Na principu sugesce je založen také placebo a nocebo efekt. Všechny uvedené procesy probíhají u přijímací osoby nevědomě. Je ale možné, vsugerovat si i vědomě nějakou představu a do jisté míry ovládat své tělo. Pak mluvíme o autosugesci. Používá se často v psychoterapii a léčitelství, kde existuje řada autosugestivních metod, např. meditace, autogenní trénink, Maharishiho transcendentální meditace, pozitivní myšlení, metody „léčení vírou“.

Hodnocení: Sugesce je v našem životě jevem všudepřítomným. Všichni navzájem na sebe aktivně působíme nebo jsme ovlivňováni. Sugestivní působení tedy představuje určitou formu komunikace, která ovšem může mít jak pozitivní, tak i negativní účinek. I když je sugesce fenoménem podvědomým, psychologickým, je přístupná vědeckému zkoumání a jako jev, fenomén patří do oblasti vědy. Je studována a prakticky využívána zejména ve vědecké medicíně, ve výzkumu i praxi. Při experimentálním sugestivním ovlivňování psychických procesů se nejčastěji používá hypnóza, což je stav změněného vědomí, kdy se zvyšuje úroveň sugestibility.

Odkazy: Černý M.: Sugesce. In: Věda kontra iracionalita 1. Sborník. Academia, Praha 1998, 157-162