V esoterické literatuře se popisují případy tzv. samovolného uhoření mrtvých osob. Většinou tělo jen ohoří z větší nebo menší části, někdy však z těla zbude jen hromádka popela. Kuriózní je, že se oheň nerozšíří a spáleniny předmětů, např. koberců, jsou jen v nejbližším okolí osoby. Byt nevyhoří. Třicet takových případů popsal už Charles Dickens, časté bylo hoření osob v USA, série případů byl také popsána v Anglii mezi léty 1904 a 1905. V našich zemích nebylo spontánní uhoření pozorováno, ale řadu případů z jiných zemích popsal L. Souček se všemi podrobnostmi i odhady teploty, které oheň musel dosáhnout. Zkoumáním takových případů se prý zabývala mnohokrát jak policie, která vyloučila požár vyvolaný cigaretou nebo svíčkou, tak i různí badatelé. Názory na příčinu spontánního vzplanutí a shoření se liší. Autoři zpráv, většinou novináři nebo spisovatelé, vylučují vnější příčinu vzplanutí a uvažují o tom, že jde o erupce nahromaděné vnitřní biologické energie, podle jiných jde o vznícení alkoholiků, nasáklých ethylalkoholem.
Hodnocení: Z fyzikálního hlediska se lidské tělo, složené, kromě tuku, z nehořlavých tkání a obsahující přes 70% vody, nemůže bez dodání vnější energie vznítit a shořet. Někteří připouštějí, že u mrtvol, zasažených ohněm, se na dalším hoření může podílet rozpuštěný tuk. Důkazem jsou pokusy na praseti. Po zabalení mrtvého prasete do plátna, politého benzinem a zapáleného, pokračuje hoření trvale po dobu až pěti hodin a nakonec shoří i kosti. Spontánně však ke vznícení nemůže dojít a je zřejmé, že v případech tzv. „spontánního“ uhoření jde buď o mylnou interpretaci nálezu shořelého těla nebo o mystifikaci, nebo o zamaskovanou vraždu. Žádná specifická bioenergie totiž neexistuje, není také pochopitelné, proč hoří jen člověk, ale neshoří hořlavé materiály jako židle pod ním, a není srozumitelné, proč z relativně velkého množství uhořelých nebyl nikdy nikdo přistižen při vzplanutí a hoření. Vždy se tělo najde už ohořelé.
Odkazy: Fleissig J.: Zázraky a podvody. Bohemia, Praha 1995
The Skeptic´s Dictionary. www.skepdic.com
Hodnocení: Z fyzikálního hlediska se lidské tělo, složené, kromě tuku, z nehořlavých tkání a obsahující přes 70% vody, nemůže bez dodání vnější energie vznítit a shořet. Někteří připouštějí, že u mrtvol, zasažených ohněm, se na dalším hoření může podílet rozpuštěný tuk. Důkazem jsou pokusy na praseti. Po zabalení mrtvého prasete do plátna, politého benzinem a zapáleného, pokračuje hoření trvale po dobu až pěti hodin a nakonec shoří i kosti. Spontánně však ke vznícení nemůže dojít a je zřejmé, že v případech tzv. „spontánního“ uhoření jde buď o mylnou interpretaci nálezu shořelého těla nebo o mystifikaci, nebo o zamaskovanou vraždu. Žádná specifická bioenergie totiž neexistuje, není také pochopitelné, proč hoří jen člověk, ale neshoří hořlavé materiály jako židle pod ním, a není srozumitelné, proč z relativně velkého množství uhořelých nebyl nikdy nikdo přistižen při vzplanutí a hoření. Vždy se tělo najde už ohořelé.
Odkazy: Fleissig J.: Zázraky a podvody. Bohemia, Praha 1995
The Skeptic´s Dictionary. www.skepdic.com