Sny

Sny, tedy obrazy a pocity objevující se během spánku, byly vždy fenoménem záhadným. Odpradávna se jistě člověk ptal, proč má sny a co znamenají. Jsou odrazem nebo symbolickým sdělením o tom, co bylo, nebo spíše co bude? Existovaly i snáře, které obsah snů vykládaly. O vědecký výklad snů se snad poprvé pokusil Sigmund Freud (viz Psychoanalýza). Motivy k vytváření snů vycházejí podle Freuda z nevědomé paměti, která má být samostatnou součástí lidské psychiky, do které se vytěsňují nepříjemné, traumatizující zážitky - viz Potlačené vzpomínky. Podle jeho názoru se ve snech symbolicky projevuje nevědomý konflikt. Ve snu má také docházet k fiktivnímu splnění přání, jinak neuskutečnitelných, ale v posunuté podobě. Podle dnešních názorů se sny musí posuzovat nejen z hlediska psychologického, ale i fyziologického. Z tohoto hlediska jsou sny projevem zkresleně zpracovávaných vjemů, které přicházejí do neúplně utlumeného mozku z vnějšího i z vnitřního prostředí. Při snu probíhají v mozku stejné procesy, jako v bdělém stavu, ale jsou deformované, nekoordinované, promíšené, nekontrolované. Sny se objevují jen v tzv. REM fázích spánku („rapid eye movement“ - fáze rychlých pohybů očí), které se dostavují během cyklické aktivity mozku asi 4-5x během noci, naposled při probouzení, a které časově zahrnují asi 25% z doby spánku. V REM fázi má mozek nejvyšší elektrickou aktivitu, až 5x vyšší než v bdělém stavu. zejména v oblastech mozkového kmene, a naopak sníženou v čelní oblasti mozku, která má na starosti kontrolu vědomí i sebeuvědomování.

Význam REM fáze vykládá několik teorií. Nejpravděpodobnější je, že se během REM fáze přepracovávají a jinak ukládají nové vjemy. Podle jiného výkladu má REM fáze význam regenerační, a to pro čelní mozkový lalok, který v bdělém stavu má nevyšší aktivitu. Sny jsou potom důsledkem zvýšení elektrické aktivity mozku, což vyvolává vzpomínky z různých oblastí mozku. Parapsychologové nabízejí jiný výklad: podle nich jsou sny branou do jiného, nadpřirozeného světa, nebo jsou pohledem do minulých životů, a podle Ch. Tarta jde o zážitky mimotělové, v nichž se člověk dívá sám na sebe.

Hodnocení: Freudův názor, že nevědomí je samostatnou částí lidské psychiky, obsahující potlačené vzpomínky, správný není, neexistuje nic takového jako samostatná „nevědomá mysl“. Právě tak je mylný názor Jungův, že nevědomí je rezervoárem transcendentálních pravd. Dnešní psychologie místo termínu nevědomí mluví jen o nevědomých dějích, což jsou jednak procesy biologicky vrozené, např. instinkty a emoce, jednak procesy původně vědomé, které se tak zautomatizovaly, že nevyžadují vědomou kontrolu. Vědomí je vrcholem ledovce psychických procesů. Sny jsou jen zkresleným obrazem utkaným z osobních vzpomínek a emocí a jejich obsah nemůže vykládat jiná osoba nebo nějaký snář. Obsah snů je osobní a většinou jej lze interpretovat jako odraz emotivně silných zážitků nebo pocitů převážně z minulého dne. I když význam snů není ještě plně objasněn, je jisté, že výklad Jungův a představy parapsychologů o pohledu do nadpřirozeného, astrálního světa (viz Astrál), jindy do minulých životů (viz Minulé životy) nebo o nahlížení do budoucnosti a tedy o věšteckém významu snů (viz Věštění) nemají s realitou nic společného.

Odkazy: Pešek R.: Kritické poznámky ke klasické psychoanalýze. In: Věda kontra iracionalita 3. Sborník. Nakl. Věra Nosková, Praha 2004
The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com