Skepticismus

Skepticismus (z řeckého skepsis = zkoumání, hledání, ale též pochybování, nedůvěra) má dnes dva zcela rozdílné významy. V lidovém podání jde o negativistický postoj, vyjadřující pochybování o smyslu všeho, o pocit marnosti, zbytečnosti jakéhokoli úsilí, nemožnosti něčeho dosáhnout, smíření se s osudem. Tak byl původně skepticismus chápán i ve starověké filosofii, ale postupně, během historie, se jeho filosofický smysl měnil. Antičtí skeptici byli názorově nejednotní, ale přece jen převažoval nihilistický přístup. Ve středověku oživila skepticismus řada filosofů, např. Bayle, Descartes, Montaigne a Hume, kteří hájili tzv. „umírněný skepticismus“. Tito filosofové již vyžadovali naši aktivní účast ve světě, i když byli přesvědčeni o nespolehlivosti našeho poznání. Konečně začátkem 20. století se zrodila nová forma, moderní skepticismus, který v podstatě odpovídá kritickému racionalismu. Svět je podle tohoto názoru reálný, poznatelný, a i když poznání bude stále jen neúplné a aproximativní, bude stále rozšiřováno pomocí vědecké metody. Tuto filosofii, „nový skepticismus“, přijalo kritické hnutí, které vzniklo jako reakce na šíření iracionálního myšlení ve společnosti i vědě, jako protest a obrana proti postmodernímu relativizujícímu myšlení (viz Postmodernismus). Vedoucí postavou tohoto hnutí, v jehož vedení jsou zastoupeni přední světoví vědci včetně několika nositelů Nobelových cen, je filosof Paul Kurtz. Organizace, kterou vytvořili, byla nazvána „Committee for the Scientific Investigation of the Claims of the Paranormal“, CSICOP (od r. 2007 přejmenovaná na CSI - Committee for Skeptical Inquiry). Důraz byl položen na zkoumání sporných, paranormálních jevů z vědeckého hlediska. Stranou zprvu zůstal problém náboženské víry, ale v poslední letech se zejména američtí skeptici otázkou náboženství a církví zabývají rovněž (viz Náboženství z pohledu nového skepticismu).

Záhy nato vznikly analogické skeptické organizace téměř ve všech zemích západního světa. Pozoruhodně silné skeptické organizace jsou i v Japonsku, Číně, Austrálii, na Novém Zélandě a v Indii. Po r.1989 vznikly skeptické organizace také v řadě států východní Evropy včetně české a slovenské republiky i Ruska. Všech dnes už téměř 100 skeptických společností ve světě má analogický program, který je vystižen i v jejich názvech: Skeptici, Společnost pro vědecké zkoumání pseudo- nebo paranormálních názorů, Společnost pro podporu kritického myšlení (Slovensko, Španělsko) apod. V r.1994 se evropské skeptické společnosti sdružily pod hlavičkou „European Council of Skeptical Organizations“, ECSO. Cíle skeptického hnutí převzali i čeští skeptici, kteří založili občanské sdružení Český klub skeptiků SISYFOS.

Hodnocení: Nový skepticismus je zcela spontánní hnutí, přirozená reakce na vzestup iracionality ve společnosti. V některých zemích, např. v USA, Jižní Americe a Asii je hnutí na vzestupu, v Evropě v současné době stagnuje, jistě i z toho důvodů, že se nedaří výrazně ovlivnit myšlení společnosti ani docílit větších úspěchů např. na poli alternativní medicíny, kde je nebezpečí iracionality nejzřetelnější. Určitým handikapem je možná volba termínu „skepticismus“, který není většinou společnosti správně chápán. Významných úspěchů dosáhl americký CSICOP, který se stal významnou společenskou silou, podílel na porážkách kreacionistického hnutí Intelligent design, a byl také přijat jako poradní orgán Organizace spojených národů. V jiných zemích, např. v Rusku, Indii a Číně jsou skeptické společnosti snad jedinými organizacemi, které na nebezpečí iracionálního myšlení upozorňují.

Odkazy: Kurtz P.: Nový skepticismus - světové hnutí. Část 1. Zpravodaj SISYFOS 4, 3/1998. Část 2. Zpravodaj SISYFOS 5, 1/1999
Kurtz P.: Oprávněný a neoprávněný skepticismus. In: Libovický St.: Okultismus a věda. Nakl. St. Libovický, Praha 1994
Vachtl P: Kdo jsou moderní skeptici. Zpravodaj SISYFOS 2, 2/2002
Zamarovský: Příběh antické filosofie. Nakl. ČVUT, Praha 2005
Zlatník Č.: O skepsi a skepticích. Zpravodaj SISYFOS, 6, 2/2000