Selektivní myšlení

Selektivní myšlení je obecný psychologický fenomén. Člověk nevnímá všechny vnější podněty se stejnou intenzitou. Větší pozornost věnuje těm informacím, které jsou zajímavější, vzácnější, mají větší emoční náboj, mají pro něj větší význam, nebo které se vztahují k jeho osobě. Nejde jen o vnímání. Takové informace jsou také ve větší šíři v našem mozku zpracovávány, promýšleny a pevněji ukládány do paměti. S odstupem času si vybavujeme častěji vzpomínky pozitivní než negativní. Selektivně vnímáme a myslíme prakticky pořád, protože každý z nás vnímá svět jinak, podle svých zkušeností, znalostí, přání, cílů a svých vrozených osobních dispozic a vlastností. O selektivním myšlení ale zpravidla mluvíme tehdy, kdy vnímáme a zpracováváme jen některé vjemy, kdežto ostatní podvědomě ignorujeme.

Hodnocení: Selektivní myšlení je opakem objektivního, racionálně-kritického myšlení a je častou příčinou toho, že některé náhodné jevy považujeme za nenáhodné, zvláštní nebo až paranormální. Např. když zemře blízká osoba, na kterou jsme ten den mysleli, zdá se to natolik zvláštní, že uvažujeme o telepatii. To, že jsme si na dotyčnou osobu vzpomněli každý den, jsme už zapomněli. Jiný příklad: Jak to, že krajíc chleba spadne vždy namazanou stranou dolů? Protože když spadne suchou stranou dolů, zvedneme ho mnohdy aniž bychom si to uvědomili. Pamatujeme si jen ty případy, kdy jsme pracně napravovali škody na koberci. Můžeme mluvit o selektivní paměti. Jiným případem je selektivní myšlení podle principu „přání otcem myšlenky“ - "wishful thinking“, kdy přijímáme a interpretujeme události, fakta, informace tak, jak bychom chtěli, aby vypadaly a ne jakými skutečně jsou. Chtěli bychom být chytří, rozumní, krásní a bohatí, takže z výroků kartářek, astrologů a grafologů si vybíráme z mnohomluvného obecného popisu jen ty vlastnosti a předpovědi, jaké bychom si přáli mít. Toho si jsou dobře vědomi všichni astrologové, věštci a senzibilové, kteří využívají selektivního myšlení klientů. Podobným jevem, jako „wishful thinking“ je i Barnumův efekt, kdy se člověk domnívá, že obecný, neutrální popis je určen přímo speciálně pro něj.