Regresní terapie

Pod pojmem regrese v psychologii a léčitelství se rozumí návrat vědomí pacienta do minulosti s představou, že uvědomění si minulých nemocí nebo skutků může mít psychoterapeutický efekt, event. že lze terapeuticky pacienta v regredovaném stavu vyléčit. Za regresní terapii lze považovat i psychoanalýzu, která umožní pacientovi vybavit si nepříjemné zážitky z raného mládí, které mohou být příčinou vnitřního, nevědomého konfliktu a jeho současných obtíží. Podle klasické představy může pak pacient vybavením zážitků, jejich zpracováním, např. odpuštěním těm, kdo mu ublížili, event. rezignací na ně svůj psychicky stav příznivě ovlivnit. Zcela jinak chápou regresi do minulosti klasičtí homeopati (viz Homeopatie). Přestavují si, že při tzv. konstituční léčbě, kdy pacient dostává přísně individuálně, podle svého typu vybraný lék, dojde k regresi jeho zdravotního stavu do minulosti. Podle jednoho z našich vedoucích homeopatů, J. Čehovského, se po podání správného konstitučního léku objevují postupně „reverzní“ příznaky, které ve zpětném pořadí rekapitulují příznaky předchozích chorob, které pacient prodělal v minulosti. Pod vlivem homeopatika se minulé choroby hojí a odstraňují se i jejich příčiny a následky. Jiným typem „regresní terapie“ je Grofova transpersonální psychologie“. Po podání halucinatorní drogy LSD (lysergová kyselina) nebo v průběhu holotropního dýchání (viz Holotropní dýchání) se objevují halucinace, při kterých se člověk podle Grofa vrací zpět do svého mládí, doby fetální a dále až hluboko do evoluce člověka. Takový návrat má mít léčebný efekt. Dále lze do rámce regresní terapie řadit nedávný výmysl, léčit návratem do doby porodu, aby pacient mohl po znovuzrození začít nový život a zbavit s tak současných potíží. Mluví se o „léčbě znovuzrozením“. Na podobném principu je založena i příbuzná, opět novodobá léčebná metoda „návratem do minulých životů“ (viz Minulé životy), která vychází z představy o existenci reinkarnace.

Pod regresní terapií v užším slova smyslu však rozumíme postup, kdy léčitelé i graduovaní psychologové vedou pacienta pomocí sugesce nebo hypnózy k návratu ke vzpomínkám z jeho minulého života resp. životů. Tento postup tedy předpokládá jak možnost reinkarnace, tak i přenos karmy (viz Karma) z minulosti do současnosti. Tím, že si pacient uvědomí, co je příčinou jeho dnešních obtíží, se s nimi může lépe vyrovnat nebo se jich zbavit. Jako odstrašující příklad toho, kam až lze zajít, uvádíme vyjádření PhDr. M. Říhové: „Pokud pracujeme s takovým dítětem, které nemá ani nohy ani ruce a zjistíme, že to byl v minulém životě gestapák, který v koncentračním táboře házel děti do plynu, tak najednou vidíte, že všechno je jak má být“. Jistě dokonalá psychoterapie pro matku dítěte.

Hodnocení: Regresní terapie není součástí vědecké medicíny, není ani přesně definována a používá se v několika různých souvislostech. Všechny varianty regresní terapie vycházejí z mylného předpokladu, že možnost regrese existuje. Biologické procesy, jak fyzikální, biochemické, tak i psychické, jsou však jednosměrné a není tedy možné, aby probíhaly zpětně. Plynulá regrese neexistuje. Je ovšem možné pomoci pacientům vybavit si vzpomínky na stará traumata, která mohou být příčinou obtíží, a psychoanalytickým „propracováním“ nebo pomocí kognitivně-behaviorální terapie jim pomoci. I takový postup má však značná rizika. Vzpomínky se nikdy nevybavují v původní podobě, protože jsou v mozku neustále přepracovávány a mohou tedy být zcela klamavé, nehledě k tomu, že sugestivní metody psychoterapeutů často vyvolávají, někdy neúmyslně, jindy i záměrně, neexistující, tzv. „falešné vzpomínky“, někdy s vážnými důsledky pro pacienta i jeho rodinu. Regresní terapie v užším slova smyslu, kterou u nás propagují psycholožky PhDr. M. Říhová a dr. M. Foučková, jejichž činnost SISYFOS ocenil zlatým Bludným Balvanem, je ovšem absurdním, nebezpečným nesmyslem.

Odkazy: Zpravodaj Sisyfos 8, 2/2002