Potlačené vzpomínky

Podle klasické Freudovy psychoanalýzy je nevědomí samostatnou součástí lidské psychiky, vedle vědomí a podvědomí. Do nevědomí mají být zatlačovány všechny negativní vzpomínky zejména sexuální povahy z období raného dětství. Tyto potlačené vzpomínky mohou být podle Freuda skutečnou, skrytou příčinou pozdějších psychických problémů a obtíží, jako anorexie, bulimie, depresí, úzkostných stavů, nespavosti apod. Pomocí různých metod, např. hypnózou, vizualizací, skupinovou terapií, automatickým psaním atd. je údajně možné tyto vzpomínky opět vybavit. Poznání vlastní příčiny onemocnění má přispět k vyléčení nemocného. Vznikl tak dokonce samostatný psychoterapeutický obor, „repressed memory therapy“ - léčba vybavováním potlačených vzpomínek. Tato „léčba“ se stala v 90. letech 20. století módní záležitostí, zejména v USA, kde psychologové a psychoterapeuti stále častěji „zjišťovali“, že příčinou poruchy osobnosti a psychiky je sexuální zneužívání dětí v prvních letech jejich života. Viníkem byli obvykle rodiče, především otec. Pacienti, kteří svým terapeutům uvěřili, podávali pak na své rodiče žaloby, které vedly k soudním řízením, končícím odsouzením viníka. Vedlo to k četným rodinným konfliktům, tragediím, sebevraždám, k rozpadu rodin. Udává se, že byly takto postiženy stovky, možná tisíce osob. Záležitost vyvolala značný odpor ze strany vědeckých psychiatrických i skeptických organizací (významnou roli hrála skeptická psychiatrička E. Loftusová), kterým se podařilo dokázat, že vzpomínky pacientů na sexuální zneužívání byly jen konfabulacemi, vzniklými na podkladě sugestivního působení psychoterapeutů a že šlo tedy o vzpomínky falešné. Mluví se proto o „syndromu falešných vzpomínek“.

Hodnocení: Freudova představa o nevědomí jako o samostatné součásti vědomí, do které se ukládají vzpomínky je mylná. Nic takového jako nevědomí, resp. „nevědomá mysl“, neexistuje. Není to ani anatomicky ani funkčně lokalizovaná, samostatná jednotka. Právě tak neexistují „potlačené“ vzpomínky. Zjistilo se, že všechny negativní zážitky zůstávají v paměti trvale. Psychologie také prokázala, že vzpomínky nejsou neměnným záznamem, doslovným otiskem proběhlé události. Vzpomínky vznikají tím, že se vždy znovu složí z informací, které jsou rozmístěny v mnoha vzdálených okrscích mozku. Vzpomínky jsou závislé na mnoha současných i minulých vlivech, jsou stále přepracovávány a modifikovány. Jsou tedy nutně nepřesné a také snadno ovlivnitelné sugescí. Případ falešných vzpomínek je klasickým příkladem zneužívání medicíny a mylné teorie k osobnímu obohacování. Jiným příkladem vybavování falešných vzpomínek jsou „únosy osob mimozemšťany“ nebo vybavování vzpomínek na satanské rituály. Odborné psychiatrické společnosti se proto většinou od metody léčením pomocí vybavování potlačených vzpomínek distancovaly. Britská The Royal College of Psychiatrics oficiálně zakázala svým členům tuto metodu používat.

Odkazy: Pešek R.: Kritické poznámky ke klasické psychoanalýze. In: Věda kontra iracionalita 3. Sborník. Nakl. Věra Nosková, Praha 2005, 114-130
The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com