Náboženství z pohledu nového skepticismu

Před 20 lety se američtí skeptici rozhodli, když zakládali světové hnutí CSICOP (Committee for the Scientific Investigation of the Claims of the Paranormal, dnes CSI - Committee for Skeptical Inquiry), ponechat problematiku náboženství a náboženské víry stranou jejich nové organizace. Atheismus a agnosticismus stál mimo okruh jejich zájmu, protože se mu v USA věnuje samostatná organizace sekulárního humanismu (viz Humanismus sekulární), zvaná „Free Inquiry“, se kterou mají američtí skeptici úzké kontakty. Stejným způsobem jako CSICOP se vymezil i Český klub skeptiků. V jeho stanovách je uvedeno: „Ve shodě se svým posláním a cíli klub odmítá zasahovat do oblasti náboženské, morální a politické“. Skeptici si sice byli vědomi toho, že skepticismus, resp kritická racionalita je protipólem iracionální náboženské víry, na druhé straně však v řadách vědců i členů skeptických organizací je vysoké procento osob věřících. Během let se však ukázalo, že se rozporům mezi vědeckým postojem a některými náboženskými názory, a tedy sporům mezi skeptiky a věřícími nelze vyhnout a že je nutno zformulovat přesnější postoj skeptických organizací k problémům náboženským. CSICOP se proto těmto otázkám věnoval ve dvou číslech svého časopisu Skeptical Inquirer, kde byla publikována série názorů vedoucích představitelů CSICOPu. Názory jednotlivých autorů se pohybovaly od stanoviska, že obě sféry jsou svéprávné, na sobě zcela nezávislé, přes názor, že oba směry jsou sice v rozporu, ale že se mohou vzájemně tolerovat a sporné problémy řešit dohodou, až k názoru, že obě sféry jsou jen dvěma stejně oprávněnými pohledy na svět, které se mohou navzájem ovlivňovat a obohacovat. Snad nejzajímavější byl příspěvek evolucionisty Stephena Jay Goulda. Ten pokládá světy vědy a náboženství, racionality a iracionality za dvě rovnoprávná, navzájem se nepřekrývající učení, „two Non-Overlapping Magisteria“. Tento názor ve skeptickém hnutí převládl a v r.2002 jej přesněji zformuloval zakladatel a předseda CSICOPu, atheista Paul Kurtz. Podle něj jsou obě sféry plně kompatibilní, každá má svůj specifický názor na svět a přístup k němu. Věda se zabývá materiálním, reálným světem, náboženství světem duchovním. Ke konfliktům nemusí docházet, protože vědecká metodika je omezena jen na materiální svět, nemůže se vyjadřovat k duchovním otázkám, a na druhé straně nelze duchovní silou, resp. vírou, řešit konkrétní věcné problémy. Kurtz však trvá na tom, že pravda je jen jediná, ta vědecká, a požaduje odluku náboženství od vědy, etiky a státu. Kurtz přisuzuje náboženství ještě jinou než čistě duchovní roli. Podle něj má „náboženská sféra evokativní, působivou a emotivní povahu. Náboženství je mravní poezií, estetickou inspirací a dramatickým výrazem existenciální naděje a touhy.“ Zajímavý, ale diskutabilní je názor řady vědců, že náboženská víra je pro mnoho lidí potřebou evolučně zakotvenou. Vzhledem k tomu, že takovou potřebu mají jen někteří lidé, jde spíše o zakotvení kulturní, "memetické" (viz Memetika).

Ke sporům ovšem někdy dochází, a to tehdy, kdy se jedna sféra snaží zasahovat do oblasti druhé. Takových případů je řada. Církevní kruhy věří, že Turinské plátno, plačící madony, zázraky i krvavá stigmata jsou realitou, přestože jde o problémy vědecky kontrolovatelné a testovatelné, kde by rozhodující slovo by měla mít věda. Ta už k těmto tématům zaujala stanovisko negativní. Na druhé straně nelze akceptovat snahu, vědeckými metodami potvrdit nebo vyloučit existenci Boha nebo jiných duchovních entit a fenoménů. To patří do oblasti víry. Správným řešení je, ponechat jednotlivé problémy v kompetenci příslušné sféry. Věda a náboženství ovšem mohou spolu komunikovat a mají právo se k sobě navzájem vyjadřovat. Oblast náboženství (nikoli víry) je ovšem vědeckému zkoumání, které nemá limity, přístupná, právě tak jako na druhé straně je stejně legitimní posuzovat vědeckou činnost z duchovních a etických pozic.

Častou otázkou je, jak skeptik může být věřícím. Může, protože oba navzájem kompatibilní postoje neexistují jenom mezi dvěma různými skupinami společnosti nebo mezi jednotlivými osobami, ale mohou koexistovat i uvnitř jedné osoby. Klasický je výrok jednoho českého vědeckého pracovníka. „Já vím, že Darwinova evoluční teorie je správná, ale já věřím, že svět stvořil Bůh.“ To není bonmot, ale jen potvrzení reality, že i exaktně, racionálně uvažující a pracující vědci jsou často hluboce věřícími osobami.

Odkazy: Heřt J.: Sisyfos a náboženství. Zpravodaj SISYFOS 7, 1/2001
Kurtz P.: Jsou věda a náboženství kompatibilní? Zpravodaj SISYFOS 8, 2/2002