Mandala (ze sanskrtu, mandala = kruh, úplnost) je termín hinduistického původu, používaný pro plán, mapu nebo nejčastěji pro speciální, zpravidla symetrickou geometrickou kresbu, která má reprezentovat v symbolickém nebo metafyzickém smyslu celý Vesmír nebo také jen mikrokosmos člověka. Někdy jde o jednoduchý, většinou kruhový geometrický obrazec, jindy, např. v buddhismu, o bohatě zdobené barevné umělecké dílo. Používání mandaly se stalo součástí orientálních náboženství, především hinduismu a buddhismu. V Evropě používal mandalu Karl Jung, pro kterého představovala obraz „nevědomé mysli“. Kresby mandaly údajně Jungovi umožnily diagnostikovat choroby. V dnešním západním světě má být mandala obrazem osobního světa, ve kterém člověk žije. Jednotlivé části kresby mandaly potom mají odpovídat různým aktivitám a zájmům osoby. Zakreslením osobní mandaly prý člověk může nahlédnout do svého spirituálního světa. Nejčastěji se ale mandala používá pro uvedení do meditace. Její nejdůležitější částí je při tom její centrum, K soustředění pozornosti na střed přispívá geometrie a symetrie kresby. Typickou mandalou je např. pentagram nebo novodobý enneagram, což je také jméno pro moderní numerologickou disciplínu.
Hodnocení: Mandaly mají nejrůznější grafickou podobu, která nijak nesouvisí s významem, který se jim zcela libovolně přikládá. Původně, v orientálním světě, měla mandala hluboký náboženský význam, na západě ji dnes používají různé sekty a kulty jako symbol jejich ústřední myšlenky nebo přímo jako symbol skupiny. Jako ornament se také bohatě využívá v dnešním konzumním esoterickém světě.
Hodnocení: Mandaly mají nejrůznější grafickou podobu, která nijak nesouvisí s významem, který se jim zcela libovolně přikládá. Původně, v orientálním světě, měla mandala hluboký náboženský význam, na západě ji dnes používají různé sekty a kulty jako symbol jejich ústřední myšlenky nebo přímo jako symbol skupiny. Jako ornament se také bohatě využívá v dnešním konzumním esoterickém světě.