Lunární podvod

Na přelomu 60. a 70. let minulého století uskutečnili Američané několik přistání na Měsíci v rámci programu Apollo. Nikdo to nezpochybňoval. Teprve v několika posledních letech se začaly v USA šířit informace, že celý program byl jen velký podvod. Snad největšími propagátory takového tvrzení byli novináři, např. D. Percy a J. Colier. Opírali se i o četné „důkazy“: vlajka USA nevlála, lunární modul nebyl zaprášen, stopy po šlápotách kosmonautů byly podezřele ostré, předměty byly patrné nepochopitelně i ve stínu, stíny předmětů divergovaly, což prý není možné, televizní přenosy byly záměrně nekvalitní, zatímco všechny snímky z Měsíce byly až podezřele kvalitní, zřejmě natočené v ateliérech.

Hodnocení: Dokazovat nesmyslnost tvrzení, že Američané na povrchu Měsíce nebyli, je velice snadné. Není představitelné, aby byl kdokoli schopen zinscenovat a utajit tak kolosální podvod v záležitosti, na které participovaly desetitisíce lidí. Předložené „důkazy“ jsou buď vědomým podvodem nebo omylem, vyplývajícím z hrubé neznalosti nebo nepochopení podmínek na Měsíci, kde chybí atmosféra a kde je jen šestinová gravitace oproti Zemi. Všechny „důkazy“ lze snadno vyvrátit: vlajka byla už vyrobena v podobě vlající vlajky, protože by jinak na Měsíci, kde chybí atmosféra nevlála, prach ve vzduchu ze stejného důvodu nepoletuje, otisky bot jsou ostré, protože ostrý je i měsíční prach a jeho zrna se do sebe zaklesnou, předměty jsou viditelné i ve stínu, protože Měsíc odráží 7% slunečního světla, stíny vržené nestejnými směry jsou jen optickým klamem, protože povrch Měsíce je zvlněný a při šikmém světle a šikmém pohledu nemohou být stíny rovnoběžné atd. Kromě toho ověřili přistání na Měsíci i sovětské orgány. Lunární podvod je jen jednou z mnoha variant „teorie spiknutí“, které se rozšířily v USA. Stalo se módou a zřejmě i výnosným řemeslem pro novináře a vydavatele bulvárních tiskovin zpochybňovat jakékoli tvrzení vlády nebo jiných institucí USA. Týká se to např. popírání existence UFO a přistání mimozemšťanů v Roswellu se strany vlády, přesnosti zpravodajských vojenských informací, údajného zatajování vědeckých objevů v zájmu firem, vyrábějících konkurenční produkty apod. Nelze vyloučit, že autoři takových zpráv je považují jen za jakousi neškodnou zábavu, ale část veřejnosti je zmatena, takovým zprávám věří a ztrácí důvěru ve státní orgány. Zřejmě je to i jeden z důvodů, proč jsou pseudovědecké názory v USA tak rozšířeny. Pokud jde o „lunární podvod“, tak dnes už 20% Američanů nevěří, že se program Apollo uskutečnil.

Odkazy: Přibyl T.: Bláznivé teorie lunárního podvodu. Zpravodaj SISYFOS 11, 3/2005
Toufar P.: Podvod století. MOBA, Brno 2003